Učitelé na šikanu často nestačí, ale dětem brzy uleví snazší zapojení odborníků

Jak moc čelí žáci a studenti šikaně? Změřit jeden z obávaných fenoménů školních lavic a dvorů není jednoduchý úkol. Hodnoty z jednotlivých šetření z poslední doby se liší. Záleží na tom, koho se výzkumníci ptají a co pod pojem šikana zahrnou. Každopádně však nejde o okrajovou záležitost, která by se týkala jen hrstky školáků.

Například Česká školní inspekce na jaře 2023 uvedla, že šikanu mezi žáky v předcházejících třech letech alespoň jednou muselo řešit 57 procent základních a 63 procent středních škol. Loni na podzim zveřejnila výsledky svého šetření vzdělávací společnost Scio: asi 64 procent žáků druhého stupně uvedlo, že se se šikanou nesetkalo, zhruba čtvrtina o ní věděla z doslechu a desetina dětí jí byla svědkem. Za oběť šikany se v průzkumu označilo 13 procent dotázaných žáků a dvě procenta přiznala, že šikanovala druhé.

Nejčerstvější data teď zveřejnila společnost GTS Alive, která vydává žákovské a studentské průkazy ISIC. Na šikanu se dotazovala přímo studentů. Oslovila osm stovek středoškoláků a ptala se jich nejen na současnost, ale také na zkušenosti ze základní školy. Jejich výpovědi ukázaly, že se šikana objevuje ve třech čtvrtinách tříd na základních školách a v jednom ze tří třídních kolektivů na školách středních.

A co by nejvíc pomohlo ve chvílích, kdy se šikana ve třídě odehrává? Podle dotázaných studentů v první řadě přísnější tresty pro agresory. Viděno očima (potenciálních) obětí lze touhu po spravedlnosti chápat, a v extrémních případech je to jistě i namístě, osobně bych ale za efektivnější považovala zaměřit se na další možnosti, které dotázaní zmínili: podporu lepších vztahů ve třídě a větší dohled učitelů a dalších zaměstnanců školy.