Proč spolu muži nemluví o otcovství – a proč by jim to prospělo
U nás se podpůrné skupiny zatím neujaly, ale švédský příklad ukazuje jejich přínosy
Čtete jeden z našich newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Máte z čeho vybírat. Silvie Lauder píše newsletter V pasti pohlaví, Markéta Plíhalová pak Jednotku intenzivní péče. Světovému dění se věnuje newsletter GARRIGUE, domácí politice newsletter PLAMÍNKOVÁ. Pomezí byznysu a politiku popisuje Sečteno, podtrženo, který připravuje Filip Zelenka.
Když se rodičovský podcast Otcovia v plienkach usadil na slovenské audio scéně a nasbíral dostatek věrných posluchačů, rozhodli se jeho autoři Rastislav Kačmár a Michal Červený z Denníku N, že by mohli pro táty na sociálních sítích vytvořit uzavřenou skupinu. V bezpečném prostoru by mohli sdílet radosti a strasti rodičovství a třeba si navzájem poradit. Mateřských skupin a fór existuje na internetu bezpočet a ženy v nich rozebírají cokoli od kojení přes spánek dětí a jejich celkový vývoj až po výchovné otázky. Tak proč to nedopřát i otcům? Tahle logická úvaha ale záhy narazila na realitu: otcové ve společném sdílení – alespoň prozatím – nevidí přínos.
Kačmár a Červený do své skupiny nalákali asi 400 otců, a když sami nadhodili téma k diskusi, občas někdo zareagoval. Jinak ale bylo v komunitě mrtvo. „Byla to skupina aktivních otců, kteří nás znali z podcastu a věděli, co mohou očekávat. Přesto se ukázalo, že bariéra je obrovská. Prostě nedokázali veřejně sdílet to, co se týká jich osobně, jejich emocí, jejich rodiny,“ popsal Rastislav Kačmár v rozhovoru.
Nezabralo ani to, když se správci skupiny domluvili s psychologem a dali členům možnost pokládat mu dotazy. Do on-line poradny během půl roku dorazila jediná otázka, osud skupiny se tím naplnil a dvojice novinářů ji zrušila.


Nezájem sdílet s ostatními otci své zkušenosti není výhradně slovenský fenomén. Ani v Česku o otcovské podpůrné skupiny nezakopáváme na každém kroku, ať už v reálném či virtuálním světě.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















