Vary 3: Dokument ukazuje Dubčeka jako muže, jemuž nedocházela jeho role v dějinách

Byl Alexandr Dubček hrdina, nebo zbabělec? Inspirativní politik světového formátu, nebo komunistický kádr, který slepě následoval stranickou disciplínu, dělal, co mu strana přikázala, a zradil svoje ideály? Nebo je naopak nezradil, protože byly jiné, než jsme si mysleli? Alexandr Dubček, tvář Pražského jara a symbol naděje na změnu v Československu, je víc než tři dekády po smrti, ale jeho legenda stále žije. S novou intenzitou se ho nyní na Slovensku dokonce chápou národovecké skupiny, které ho oslavují jako největšího slovenského politika a vypůjčují si ho pro své nacionalistické dogma.

"Je ikona, esence čehosi čistého a krásného,“ říká režisér Robert Kirchhoff, který se Dubčekovi věnoval sedm let. Výsledkem je dokument Všichni lidé budou bratři, jenž měl v neděli světovou premiéru na karlovarském festivalu (a na podzim vstoupí do českých kin). Nejde přitom o tradiční portrét. „Dubček je jen médium, přes které protéká doba,“ říká Kirchhoff.

 "A víte něco o Alexandru Dubčekovi?“ ptá se kyrgyzský pastevec nad rozdělaným ohněm uprostřed otevřené planiny druhého. Následuje historka o malém Sašovi, s nímž splašený velbloud zapražený do dvoukoláku pádil do pustiny. Saša vše přežil ve zdraví, splašeného velblouda kdosi zastavil a chlapec se vrátil. Posléze se z něj stak světoznámý československý politik a tvář Pražského jara roku 1968 – pokusu o politickou a společenskou reformu socialismu, které udělaly přítrž sovětská vláda a invaze vojsk Varšavské smlouvy.

Historka o velbloudu se v  dokumentu Všichni lidé budou bratři vrací, ale pokaždé trochu jinak. V jedné verzi je Saša hrdinou, který sám odjel na velbloudu do pusté stepi, přežil tam několik dní podobně jako prorok - a už to jej předurčilo v očích vypravěče k velkým věcem. Úsměvný výjev tak odhaluje Kirchhoffovu metodu - tapisérii paměti, v níž se tvoří, boří a přetváří mýtus Dubček.