0:00
0:00
Kultura19. 11. 20185 minut

Je to živé, divoké, nevyzpytatelné a pokaždé trochu jiné

Iva Bittová, Monika Načeva a Lenka Dusilová vyrážejí na společné turné

Zleva Dusilová, Bittová. Načeva 
Autor: Romek Hanzlík

Ačkoli si všechny prošly různými kapelami, nejlépe jim to nakonec vždy sólo. Svébytné, nezařaditelné, okamžitě rozpoznatelné – to jsou tři nejvýraznější české hlasy posledních čtyř dekád, shodou okolností ženské. Nečekané koncertní spojení Ivy Bittové, Moniky Načevy a Lenky Dusilové způsobilo minulý rok senzaci, čtyři společné koncerty byly okamžitě vyprodané a na jejich úspěch letos navazuje turné o sedmi zastávkách, které startuje v pátek v Českých Budějovicích. O tom, jak těžké či snadné je vyladit tři osobité autorské perspektivy, hovoří všechny zúčastněné v následující anketě. A zjevně mají jedna druhé co nabídnout: „Inspirujeme se navzájem při samotném aktu přímo na pódiu, je to živé, divoké, nevyzpytatelné a pokaždé trochu jiné,“ říká o společném hraní Monika Načeva.

Vybavíte si moment, píseň, koncert, kdy jste jedna druhou poprvé zaregistrovaly? S jakými pocity?

↓ INZERCE

Lenka Dusilová: Iva, to je pro mě dětství bez televize, doma v Karlových Varech, záplava gramodesek, nelibost z učitelské šikany na “rudý” základce a každodenní útěk od reality k hudbě.  Poslouchám v té době poprvé singl krásné kudrnaté holky s houslema. Zjevení. Co to mohlo být za skladbu, si nepamatuju, ale byly to osmdesátky. Její cesta s hudbou, kterou od té doby vnímám, mi podvědomě dává naději  smysluplnější alternativy hudební existence.

Monika, přichází puberta, zpívám ve Sluníčku, možná už se kámoším a koketuju s Kollerem? Už se mi to maže. Často hráváme na Chmelnici se Sluníčkem divoký koncerty. Viděla a slyšela jsem tam poprvé Moniku Načevu s Tadeášem Věrčákem, Michalem Pavlíčkem, Láďou Pechou a Michalem Kovalem. Cejtim žárlivost, jak je cool a temná, a říkám si, cccss, já zpívám líp, herečka… Ale má teda fakt některý super písničky, takový neumím napsat. Věkem sleduju další cestu tvrdohlavé bytosti různými zákoutími a je to pro mě totožná inspirace jako Iva: jít si vlastní autentickou cestou.

Tvůrčí spojení tří individualit může být problematické. Samy máte zkušenosti s fungováním v kapelách, ale jaké to vlastně je, když se tři sólistky vašeho typu rozhodnou spolupracovat? Z jakých nároků musíte ubrat, na čem přidat?

Iva Bittová: Naši konstelaci si užíváme. Každá z nás má už něco za sebou a určitě nesoutěžíme. Těšíme se ze společných nápadů.

Monika Načeva: Je to, myslím, šťastné spojení. Funguje, hodně nás – a doufám, že i lidi - baví! Jsme individuality, které můžou v klidu a inspirativně stát vedle sebe. Každá máme dost velké zkušenosti a už jsme v sobě usazené, takže si, myslím, umíme vážit společných tvůrčích chvil, které fungují. Tím, že nás hudebně nikdo nedoprovází, to je hodně obnažené… A to je dobře.

Lenka Dusilová: Škola k nezaplacení, kdo to má! Je to čisté, bez přebujelých ambicí. Komunikujeme s respektem k našim povahám. Jsme zkušenostmi se vztahy s mnoha jinými silnými osobnostmi za ta léta dost ostřílené, tak si o sobě nemalujeme iluze a nebojíme se píchnout do nepříjemných detailů - a hlavně dealujem jen s tím, co opravdu umíme i neumíme. Je to takový, jaký to je. Je to vzácná cesta hledání a poznávání se, kterou korunují parádní koncerty, kde si hrajeme a experimentujeme bez kalkulu na lidi a jejich očekávání. Tak to mám ráda.

Společný koncert jste již odehrály. Myslíte, že máte podobná publika? Poznáte si je?

Monika Načeva: Myslím, že máme. A doufám, že jim děláme radost, že nás mohou vidět spolu!

Iva Bittová: Nejsme žánrově tak odlišné, takže ani nelze poznat posluchače. Ani se o to nesnažíme.

Jaká píseň vaší kolegyně je ta nejoblíbenější? Proč?

Monika Načeva: Vážím si jejich umělecké tvorby jako pevného celku.

Lenka Dusilová: To nejde takhle říct, je to tak široká škála hudby, že může zarezonovat pokaždé jiná skladba.

Co byste se chtěla jedna od druhé naučit? Jaká vlastnost, schopnost té druhé vás inspiruje?

Iva Bittová: Je to spíš vnitřní záležitost. Už nejsme školačky, ale určitě je si co předávat.

Monika Načeva: Neumím to pojmenovat. Obě jsou svým originálem a tím pádem se od každé podvědomě učím. Inspirujeme se navzájem při samotném aktu přímo na pódiu; je to živé, divoké, nevyzpytatelné a pokaždé trochu jiné. A to mě na tom baví, že musím reagovat právě v ten moment, který se už nebude opakovat.

Dokážete si představit, že byste přibraly do party ještě nějakou další zpěvačku/umělkyni z mladší i starší generace? Jakou?

Lenka Dusilová: Nevím, s touto trojicí  se dá potenciálně vymýšlet tolik zajímavých věcí a směrů, pokud bychom se ještě chtěly pustit za hranice našich vlastních možností. Ale není nasnadě o tom teď přemýšlet. Těšíme se na přítomné společné turné.

Iva Bittová: Věřím, že bychom se nepopraly. Já bych ale svůj post předala dalším. Vždy záleží na motivaci a porozumění.

Monika Načeva: Nemám tu potřebu, takhle mi to přijde fajn!


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Budou kňučet, budou ječet! Ale vy budete mučedníciZobrazit články