Polský prezident Duda se loučí a lituje, že se v Polsku málo věší za vlastizradu
A není to jediná divoká myšlenka, o kterou se odcházející politik se spoluobčany podělil
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Začátkem srpna nastoupí do prezidentské funkce Karol Nawrocki, a to znamená, že z polské politiky odejde Andrzej Duda. Nejspíš skutečně odejde, ač ještě relativně mladý. Prezidentoval deset let, ale za tu dobu se mu nepodařilo shromáždit kolem sebe dost lidí, kteří by chtěli vytvořit novou stranu pod jeho vedením, nebo dát dohromady dost lidí ve své vlastní partaji Právo a spravedlnost (PiS), kteří by chtěli, aby se v ní chopil nějaké důležité funkce. A především nepřesvědčil polské občany, že by cokoli z toho bylo potřeba.
Andrzej Duda tedy odchází jako politik, který měl několik světlých chvil na začátku ruského útoku na Ukrajinu (na druhou stranu, to by měl každý polský prezident), ale jinak byl druhořadou figurou. Příznivci a voliči PiS ho ctili jako spolehlivého vykonavatele politiky šéfa a hlavy strany Jarosława Kaczyńského. Odpůrci a voliči jiných stran jím opovrhovali a měli za to, že na svou funkci nestačí politicky ani intelektem.
Končící prezident poskytuje občasné loučící se rozhovory. V podcastu Otevřená konzerva (jak název napovídá, jde o podcast blízký polské národovecké pravici) se rozhovořil o stavu polského soudnictví a pak i o tom, jak nastolit v národě disciplínu.


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu