Konec ladovského léta. Zveme vás na prázdniny ve stínu klimatické krize

Je léto někdy okolo roku 2005 a já trávím prázdniny s babičkou na chalupě v Beskydech. Je tady chladněji než ve městě, ale někdy se teploty vyšplhají i na 27 stupňů. Na tyhle horké dny se těším, protože jezdíváme na koupaliště do Frenštátu pod Radhoštěm a během prázdnin je jich takových jen pár. O 20 let později sedím se svým psem ve vnitrobloku pražského činžáku. Je přelom června a července a právě probíhá první letošní vlna veder. Sice se už snáší večer, ale je pořád takové teplo, že si připadám jako průtokový ohřívač vzduchu. 

Den, kdy je ve stínu klidně i 34 stupňů, se nějak přežít dá, pokud má člověk vidinu nočního ochlazení, ale aspoň tady v centru hlavního města teploty pod 20 stupňů prostě neklesají. Po několika dnech jsem z toho už docela vyčerpaná. Vím, že to, co prožívám, je kromě únavy z vedra i klimatický žal. Truchlení nad tím, že takové léto, jaká jsem prožívala v dětství, už nebude. Je mi jasné, že svou roli zde hraje nostalgie a že zásadním faktem je, že teploty uprostřed Prahy a uprostřed Beskyd jsou výrazně odlišné. Ale rozdíl v tom, jak vypadala léta tehdy a teď, je až příliš markantní.

Chlad v Evropě zatím ještě stále zabíjí více lidí než vedro. To se však má podle letošní studie z London School of Hygiene & Tropical Medicine změnit. Vědci a vědkyně vytvořili model, podle něhož mají v příštích letech a desetiletích počty úmrtí způsobené chladem klesat a počty lidí zemřelých vlivem horka stoupat. Vytvořili několik různě pesimistických scénářů podle toho, nakolik se světu podaří či nepodaří zkrotit množství CO2 v atmosféře.

To znamená mimo jiné, že léto přestává být bezstarostným a radostným obdobím, kdy je potřeba plnými doušky nasát po dlouhé zimě teplo. Právě naopak – vedro je a bude čím dál větším zdravotním rizikem, před nímž budeme muset ochránit sebe, přírodu a zranitelné členy společnosti. Jak se s touto změnou vyrovnat?