To není kavárna, to je řízení letadel

Poslouchat rozumy Jiřího Ovčáčka není - jak známo - zrovna povznášející zážitek. Bývalý redaktor komunistických novin zasvětil podstatnou část své práce v prezidentské kanceláři pečlivému vytváření obrazu nepřítele, vůči němuž by se mohl prezident vymezovat. Urážky létají vzduchem oběma směry, vzájemné opovržení by se dalo vagónovat a vyvážet do Ruska. Ovčáčkova inteligence a vzdělání mají snadno rozpoznatelné limity, ale to mu nebrání, aby nadšeně nepoučoval - tu o historii, o které toho ví evidentně pramálo, podruhé o morálce, v níž hradní tým docela propadá, potřetí o novinařině, v níž nepředvedl naprosto nic, s čím by se šlo ve slušné společnosti chlubit.

Přesto jde v drtivé většině o celkem neškodný rituál, jakkoliv se nám z něj občas dělá úzko. Ovšem to, co dělá Jiří Ovčáček v posledních dnech, je zcela jiný sport než přetahování s voliči Zemanova prezidentského soupeře. Teď mluvčí útočí a zpochybňuje instituci, která rozhodně jen tak zpochybňována být nesmí.

Vše vyvolalo zpoždění letadla se Zemanem na státní pohřeb do Bratislavy. Ovčáček se napřed vymluvil na špatné počasí a novináře, kteří ostudu v rámci své rutinní práce řešili, nazval „burany“ útočícími na prezidenta. Když bratislavské letiště špatné počasí popřelo, vytáhl Ovčáček jiný argument: řízení pražského letiště nechalo Zemanovo letadlo čekat a dali přednost jiným letům.

I tohle však v pondělí letoví dispečeři popřeli. Prezidentův speciál plánovaně najížděl na ranvej a pouze zcela běžně čekal, až přistane jiné letadlo, které už sedalo na Ruzyň a jehož další odklon by znamenal ohrožení cestujících - a za jistých okolností i prezidenta. Tedy zcela běžný úkon, protože - jak sdělil zástupce dispečerů - letadla hlav stát nemají absolutní přednost. Zeman prostě měl mít časovou rezervu, která by odpovídala realitě provozu na komerčním letišti. Času na to má dost. Ovčáček ovšem v pondělí v rádiu prohlásil, že v tom je právě ten problém - že prezident nemá přednost. Celá věc hodlají řešit s ministrem.

S posvěcením svých šéfů tak mluvčí rozehrál hru, která vysoce převyšuje spor o historickou postavu, jakkoliv spor ze strany Zemana nechutný. Zpochybňují instituci, na jejíž spolehlivost a profesionalitu spoléhá každý, kdo se dotkne vzdušného prostoru Česka. Stejně jako v případě Peroutky ovšem Zeman a jeho kancelář ztratili kontakt s realitou, v níž platí elementární slušnost a uměřenost.

Místo aby přiznali, že si špatně rozvrhli čas pro cestu do Bratislavy, jsou schopni dožadovat se toho, že když vzlétá Zeman, musí všichni ostatní kroužit nad Ruzyní a čekat. A když náhodou dostanou povolení přistát, je třeba si vymoct poslušnost u ministra dopravy. To je ale normalizační bolševismus jako vyšitý.