Odsouzení veřejností není součástí spravedlivého procesu

Případ Jana Cimického je další kauzou z oblasti sexuálního násilí, která ovládla v posledních dnech tuzemská média. Psychiatr, který měl podle obžaloby sexuálně napadnout nebo znásilnit 39 žen, si minulý týden vyslechl u Obvodního soudu pro Prahu 8 návrh státní zástupkyně na tři roky ve vězení s ostrahou. Kromě dalších debat o malé přísnosti takového trestu – zvlášť s přihlédnutím k tomu, že jde o lékaře a nepřípustné chování k pacientkám v lidsky zranitelné pozici – ale zanikla ještě jedna důležitá diskuse. Co vše by měla veřejnost prostřednictvím médií znát předtím, než padne závěrečný rozsudek, respektive co z toho je ve veřejném zájmu. 

Po (zatím nepravomocném) odsouzení bývalého politika Dominika Feriho za znásilnění komentátoři připomínali, že se tuzemská média zachovala správně. Když Feri zmínil celé jméno jedné z obětí, až na jednu výjimku ve veřejném prostoru nezaznělo. Neunikaly ani znalecké posudky obětí, informovalo se především o tom, co zaznělo v jednací síni.

V Cimického případu se na webu iROZHLAS.cz na základě žádosti o svobodném přístupu k informacím objevily informace ze znaleckého posudku psychiatra ještě dřív, než zazněl u soudu. Stojí v něm, že Jan Cimický je „narcistně laděná persona s nízkou mírou empatie“ nebo že „využívá interpersonální vztahy ve svůj prospěch“. Tato zjištění pak hojně citovala další média.