Musela nás probudit až ruská agrese a přímé ohrožení

Spolupráce Česka a USA na obraně bude intenzivnější. Koncem září proběhla mezi českými a americkými vyjednavači druhá schůzka, která směřuje k podepsání Dohody o obraně, což bude představovat především větší míru amerického podílu jak na výzbroji české armády, tak třeba možnost otevřít na našem území americkou základnu. Jako bonus přišlo o pár dnů později oznámení amerického Kongresu, že uvolnil přes sto milionů dolarů na financování rozvoje české armády.

Začněme tím druhým, suma v přepočtu přes dvě miliardy korun nepředstavuje žádné velké peníze v plánovaném stomiliardovém rozpočtu české armády na příští rok. A vlastně ani pro Kongres a program Foreign Military Financing (FMF) to není závratná suma. Kongres ročně rozdělí vojenskou podporu do zahraničí v celkové výši přes deset miliard dolarů. Význam peněz je jinde.

Česko dostalo - stejně jako šestnáct dalších zemí -  finanční pomoc coby bonus za podporu a dodávky zbraní pro Ukrajinu. Podobně jako Polsko, Slovensko či Bulharsko. Peníze jsou zároveň základem budoucí spolupráce USA s řadou zemí někdejšího východního bloku. Na výzkumu a vývoji zbraní, v podílu amerických investic do infrastruktury středoevropských a balkánských armád (třeba pomoc při přestavbě letišť) a spolupráci obranného průmyslu.

Podobným směrem jde i projednávaná Dohoda o obraně. Tady Česko dohání, co zameškalo. Dvojstrannou smlouvu o obraně má už s USA podepsanou čtyřiadvacet zemí NATO z třiceti. Podmínky smlouvy zatím neznáme, určitě bude postavena na půdorysu nákupu amerických stíhaček F-35, jejichž schopnosti přesahují schopnosti běžných vojenských letounů a které se zřejmě stanou páteří řady evropských armád NATO. V obranné dohodě půjde především o to, jak přestavět českou armádu, aby konečně začala fungovat na špičkových technologiích.

Oficiální prohlášení o amerických dohodách s Českem vyvolaly na sociálních sítích řadu poznámek ve smyslu „zase se ženeme do podřízenosti nějaké velmoci, proč nemůžeme být více suverénní?“  Proč se nedržíme stranou, mimo dohody s velmocemi? Když jsme se o to v roce 1968 nadšeně pokusili, skončilo to okupací vedenou vojsky Sovětského svazu a Kreml má pořád touhu ovládnout území Česka a vrátit mnoho zemí do sféry svého vlivu.

A proč se nespoléháme na NATO? S aliancí máme smlouvu, která zahrnuje velkou míru spolupráce – ale ruský útok na Ukrajinu a zejména jeho způsob provedení ukázal, že se vyplácí připravená územní obrana, a tou opravdu nedisponujeme. Stejně jako nemáme technologie, které by byly schopny komunikovat při válečných operacích – třeba české stíhačky při obraně pobaltských zemí nemohou komunikovat přes český operační štáb, musí se „domlouvat“ přes vojenskou základnu Ramstein.

Neženeme se do náruče velmoci, jen s ní začínáme spolupracovat na přestavbě české armády. Nákupu amerických zbraní a technologií jsme se v minulých třiceti letech úspěšně vyhýbali - přes vědomí, že nikdo na světě neumí strategii a taktiku tak jako armáda USA a nikdo jiný neumí armádě dát takové „technické“ podmínky a logistiku. Jsme na začátku, zapojujeme se do klubu, který tu funguje už léta. Probudit nás musela až ruská agrese proti Ukrajině, která nám poslala vzkaz, že podobně jsme ohroženi i my.