Martin M. Šimečka: Tabule hanby
Spisovatel Peter Getting svou knihou Studne mútne o morálních selháních jeho dávných kolegů během fašismu udělal tu nejlepší službu slovenské literatuře a našemu svědomí
„To, co přinesla liberalisticko-pokrokářská filozofie, je třeba zcela odstranit z našeho veřejného života.“ Tuto větu by mohla vyslovit dnešní ministryně kultury, ale vyslovila ji na veřejné přednášce v říjnu roku 1942 mladá básnířka Nora Preusová.
Její kariéra vrcholila v roce 1944, kdy se ve věku 22 let stala ústřední tajemnicí „ženského oddílu HSĽS“. Sloužila tedy fašistickému režimu, ale na webu Slovenského literárního centra najdete jen milosrdný životopis básnířky a učitelky, která během komunismu publikovala sbírky lyrických básní.
Já jsem o existenci Preusové nevěděl, ale narazil jsem na ni v knize Petra Gettinga Studne mútne (Artis Omnis, 2026), jež nedávno vyšla. Je to kniha o slovenských spisovatelích, kteří svou schopnost psát vložili do služby zlu.


Getting je sám spisovatel, autor románu a povídek, a z jeho knihy vyzařuje rozhořčení nad amorálností jeho dávných kolegů. Má pro to silný důvod: citáty z novin, básně, dobové dokumenty o chování slovenských spisovatelů, kteří oslavovali fašismus – to vše Getting vyhrabal z archivů a vytvořil z nich působivou a přesvědčivou obžalobu, jaká se v takto koncentrované formě vyskytuje ve slovenské literatuře poprvé.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu



















