0:00
0:00
Jeden den v životě8. 10. 20124 minuty

Z města knihkupectví a kaváren

Jeden den v životě studenta němčiny ve Freiburgu

Vojtěch Dědek
Freiburg, město cyklostezek.
Autor: Respekt

Bylo mi řečeno, že v německém Freiburgu je pořád teplo, prý je to nejteplejší město Německa. V půl sedmé se mi tomu moc věřit nechce. Asi proto, že jsem nechal otevřené okno do pokoje. Z postele se proto zrovna nehrnu, ale povinnosti dnešního dne volají.  „Plavecké tréninky jsou vždy večer“, říkal mi můj domácí. Tedy pouze v úterý je trénink ráno. Nezbývá mi nic jiného, než vyrazit do bazénu.

Mám sraz s německou triatlonistkou, která mi přislíbila pomoc při mém prvním dni. Jsem nadšený, jelikož pomocnou ruku mi podala olympionička, je to pro mě čest.

↓ INZERCE

V půl osmé máme sraz a jedeme do bazénu. Překvapí mě nově opravený bazén, skoro hřích neplavat. Takový bych u nás těžko hledal. Vypadá to na správnou volbu.

Připojuji se k místní tréninkové skupině a k mému překvapení zvládnu několik kilometrů. Dnes asi plavou volnější trénink, to se mi po tréninkovém výpadku náramně hodí.

Odcházím trochu dříve, s trenérem probíráme vše důležité ohledně časů a ceny, naštěstí v angličtině. Mám trochu času navíc, zastavím se v obchodě pro snídani. Jediné noviny, které se hodí k mojí znalosti místního jazyka je obdoba našeho Blesku. Asi se začnu zajímat o showbyznys. Hospodářské noviny prý nevedou.

V 10.40 mi začíná kurz němčiny. Trochu se obávám zvolené úrovně, ale mé obavy byly liché. Vedlejší věty si hravě doplním a vše bude v pořádku. Naše skupina čítá 15 lidí z celého světa. Sedí vedle Američana, co se přestěhoval za svojí přítelkyní. Německé výpadky doplňujeme tajně angličtinou. Mám radost, že dokážu pronést pár vět německy. Dobrý základ, jsem tu hlavně kvůli výuce jazyku.

Po hodině si jdu koupit povinnou učebnici do místního knihkupectví. Škoda jen, že německy umím pár slov, tady by se nakupovalo. Věřím, že časem si i přečtu nějakou knihu. Zatím se spokojím s učebnicí, mapou okolí a zjednodušeným Alchymistou od Coelha. Toho jsem přečetl několikrát, tak si to případně domyslím. Po zhlédnutí pár ulic je zřejmé, že Freiburg je město knihkupectví a kaváren. Jsem tu hlavně kvůli studiu jazyka, oboje budu hojně navštěvovat.

Cestou domů se stavím v supermarketu, nakoupím základní potraviny. Ceny jako u nás, jen platy lehce vyšší. Potřebuji německou sim-kartu, i to jsem zvládl a mířím domů. Mám pro sebe velký byt, neboť můj domácí odjel na pár měsíců pryč. Je tu ticho. Jako kulisu si pouštím televizi, to je prý dobrý nástroj na naučení jazyka.

Po lehkém obědě se rozhodnu prostudovat okolí a jdu si zaběhat. Překvapuje mě množství cyklostezek. Celé město, velikostí Plzně, se dá projet bez jediného semaforu. Zde by se měli naši politici přiučit. Při první pohledu je zřejmé, že zde je o občana dobře postaráno. Kvalitní veřejná doprava, všude čisto. Každý zde běhá či jezdí na kole, proto není těžké přemluvit se k pohybu. Je mi až skoro trapně jezdit autem. Bydlím na kraji města, do centra to je okolo 5 kilometrů a všude okolo jen lesy.

Domů se vracím již za tmy. Telefonát s domovem, jak se to dnes všechno zvládlo. Vyměním pár zpráv na Facebooku se svými přáteli a pouštím se množství studijního materiálu, který jsem si přivezl z Čech. Letos mě čeká poslední ročník bakalářského studia mezinárodních vztahů. Studuji dálkově a rozhodl jsem se studium nepřerušit. Vše proto budu muset zvládnout občasným cestováním do vlasti.  Mé zvolené téma volby do evropského parlamentu snad nebylo šlápnutí vedle. Do problému jsem zatím nepronikl. Věřím, že při troše snažení se dá zvládnout obojí. Jak studium němčiny, kvůli které jsem tady, tak napsání bakalářské práce a dokončení studia na univerzitě.

Díky mým několika kamarádům, kteří mi pomáhají, se cítím hned lépe a doufám, že má volba přestěhovat se na čas sem nebude špatná. Zatím to tak nevypadá. Lidé se zde k sobě chovají mile a uctivě, nenarazil jsem na žádný problém. Při zmínce, že jsem cizinec, mi vždy někdo pomohl.

Před spaním prolistuji nabídky brigády. Napíšu na pár čísel. Rád bych si našel lehkou práci, abych zmenšil rodinné náklady na můj pobyt. Přečtu pár kapitol trochu zdlouhavého Jednoho dne od Davida Nichollsna a těším se na další den. Zaslechl jsem něco o párty, mohl by to být příjemný den.

Vojtěch Dědek studuje obor mezinárodní vztahy.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].