Mé poprvé s fotoaparátem

Dlouho před začátkem dne, který vám budu vyprávět: „Handi, mám skvělý nápad! Můj kamarád Honza Hodač tu v rámci projektu Příběhy české přírody povede fotoworkshop Příroda a krajina jižních Čech, co kdybychom se přihlásili?“ Paráda, říkám si. Lynxxi si bude fotit, bude od něj klid a já se aspoň dostanu do přírody, když jsem pořád někde zavřená. Tak se tedy přihlašujeme, oba.

Den před: Pořád si myslím, že si Lynxxi bude fotit a já se budu kochat přírodou a užiju si výletů. Těžký omyl, jak jsem zjistila den před workshopem. „Handi, tady máš foťák. Drží se takhle, zapíná se takhle. Teď ti vysvětlím pár základních pojmů, jak fotit s manuálním nastavením. Takže iso, clona a čas…“ Bla bla bla bla…

Poznatek dne: Netuším, čí jsem, natož co to mám sakra v ruce.

Den první: Takové menší uvítání a povídání co nás vedlo k účasti, jak dlouho fotíme a co nás zajímá nejvíc. Všichni mají dobré důvody k účasti. Jakmile přijde řada na mě, na otázku jak dlouho fotím, odpovídám, že jsem včera foťák držela prvně. Honza se mě radši ani neptá, co bych fotila nejradši. Sama to taky nevím.

Jako první nás čeká procházka po lesní stezce za Májem, dostávám do ruky foťák. Lynxxi laskavě svolil a půjčil mi své dělo. Handi, když budeš fotit, musíš si tu brašnu nést sama. Takže nejenže mám největší foťák v okruhu 50 kilometrů, mám i největší brašnu. A to sakra těžkou.

První zastávka a fotíme si cestu do dálky. Honza pečlivě vysvětluje, jak mít co nejlepší fotku v takových světelných podmínkách. Posléze nám kontroluje fotky. Jsem na sebe hrdá, jak jsem dobrá, že se mi zatím fotky daří i s manuálním nastavením, do té doby, než mé výtvory Honza zkontroluje. „Máš to strašně rozmazaný, ale jestli to má být účel, tak je to v pořádku,“ praví. Ne, není to účel a nemá to být rozmazané. Většinou jen mačkám spoušť a netuším, co dělám. Mě fotografické ego právě spadlo na bod absolutní nuly. Vůbec netuším, o čem Honza povídá, začínám být vzteklá a nebaví mě to. Najednou nacházím borůvky a lesní jahody, pokouším se je vyfotit, ale neúspěšně, tak je radši sním.

Poznatek dne: Vybírej si takové objekty, které můžeš v případě neúspěchu sníst, ať z toho taky aspoň máš potěšení.

Den druhý: Vůbec se mi na sraz nechce, ale dnes bychom měli navštívit Vrbenské rybníky, takže i přes mou nelibost zase vyrážíme fotit. Zase dostávám do ruky Lynxxiho dělo.  A zase nesu tu těžkou brašnu. Nevím, co se to děje, ale nějak mě to focení začíná víc bavit. Jakmile si najdu svůj cíl v podobě květin, je vymalováno. Lynxxi prosí o půjčení svého foťáku, nejdřív odmítám, ale ze strachu, že už by mi ho taky nemusel půjčit, mu jej podávám.

Čím více se blíží večer, focení mě začíná víc a víc bavit, doslova se mi dostává pod kůži. No a co, že fotím pouze květiny. Dokonce za jednu takovou mě Honza pochválil. Vznáším se pýchou až do oblak. A už vůbec nehodlám půjčovat Lynxximu jeho foťák, když mi to tak jde. Cítí se trochu dotčeně, ale ve skrytu duše je rád, že mě to focení baví. Už chápu co na něm má, odteď se budeme o ten foťák asi rvát

Poznatek dne: Pokud začínáš fotit, foť hlavně to, co ti neuteče. Úspěch zaručen!