Trnitá cesta k videopolitice

První česká vlaštovka je tady. Europoslankyně Zuzana Roithová zveřejnila nedávno na webu YouTube své první video, zárodek budoucího videoblogu.

Trefnou recenzi naleznete hned pod ním. První půlminuta je těžko srozumitelná úřednická řeč, v druhé části stihne poslankyně nakousnout problém a video končí v momentě, kdy by mělo začínat. Výsledek není žádný trapas, ale k chytlavému videu vede ještě dlouhá cesta. Nicméně berme to jen jako startovní pokus a seznámení s neprobádaným prostředím.

V zahraničí mají s videi politiků větší zkušenosti. Natáčí je německá kancléřka Angela Merkelová, většina amerických prezidentských kandidátů či šéf britských toryů David Cameron. Nejlépe zvládnutou prezentaci má asi právě Cameron se svým známým nabitým webem webcameron.co.uk. Moderní design, kvalitní video, diskusní fórum a zápisník mu dokonce vynesly ocenění v soutěži New Media Awards týdeníku New Statesmen.

Chybám se ale nevyhýbá ani on. Na videu působí živě a sympaticky, ale u některých naaranžovaných scének má člověk pocit, jestli s ním video a jeho tvůrce nemanipulují. Tak to cítili i labourističtí poslanci Tom Watson (veterán poslaneckého blogování a oproti praxi z Česka důkaz, že blog politika nemusí být otravná nuda) a Sion Simon. Simon natočil video, kde Cameronovo podbízení paroduje (zhruba: „Zdarec, sem stejnej jako vy. Chcete spát s mou ženou? Pohoda, do toho, já sem vyklidněnej týpek. A sem úplně jak vy. Co děti, nechcete mý dítě? To je cool.“)

Parodie, kterou Watson zavěsil na YouTube, způsobila skandál a oba autoři se museli omluvit. Nicméně jejich drsná kritika měla dobré jádro: osobní přístup je fajn, ale dobré video politika by nemělo zavánět podbízením a kašírovanou familiérností. Jak má tedy správné video vlastně vypadat a čeho se vyvarovat?

Jeff Jarvis, druhdy vydavatel Entertainment Weekly a nyní hvězdný blogger, se v rámci svého projektu PrezVid ptal řady expertů, jakých chyb by se politici měli vyvarovat. Ze série odpovědí lze vydedukovat čtyři hlavní rady.

Oslovujte konkrétní lidi

Videoblogy nejsou tradiční vysílání, je to konverzace. Odpovídejte konkrétním lidem na konkrétní dotazy. Vezměte si příklad z debaty YouTube/CNN, kdy videobloggeři natáčeli otázky a politici odpovídali.

Nelenošte

„A když už chcete použít toto médium ke konverzaci, tak opravdu konverzujte,“psal Jeff Jarvis, když se durdil, že politici svá videa zanedbávají. Jedna zpráva za dva měsíce působí trapně. Není ostuda neblogovat, je ostuda vytroubit do světa zprávu o tom, jak se vrháte do nových médií – a po měsíci to zabalit.

Držte se při zemi

Zapomeňte na to, že by vaše video mohla být mediální masáž s pečlivě propracovaným scénářem. Lidé mají rádi autenticitu, ne nákladné přenosy, ani pouhé zdání autenticity. Nezacházejte s videem jako s reklamou.

Nesnažte se být vtipní, pokud to neumíte

Fred Graver z VH1 kladl politikům k srdci tuto radu: „Pokud nejste vtipní, hlavně se proboha nesnažte být vtipní.“ Představa politiků, že se musí na videu nutně chovat jako teenageři, má samozřejmě jediný důsledek: politici se stanou terčem vtipů a parodií.

Jedna důležitá rada ale u Jarvise chybí. Online video je jen formát. Módní, nový, zajímavý, vzrušující, ale pokud se na něj člověk necítí, stejně kvalitní komunikaci se svými voliči může umožnit i staromódní diskusní fórum s pravidelnými a upřímnými odpověďmi politika.