Návrat domů
V pondělí předal francouzský prezident Nicolas Sarkozy v Elysejském paláci egyptské hlavě státu Hosni Moubarakovi pět fragmentů nástěnných maleb, jež byly dosud vystaveny v Louvru. Jde o dekoraci pocházející z hrobu vysokého hodnostáře XVIII. egyptské dynastie z let 1550 – 1290 před Kristem.
Je to dobrá zpráva. Tedy pro země, jejichž umělecké skvosty se nelegálně ocitly v cizích sbírkách. Ovšem jak se to vezme. Týká se totiž pouhého střípku umění, které si v minulosti státy navzájem ukradly, anebo získaly podivným způsobem. Každopádně lepší než nic. Událost z Paříže nadto ukázala, že existují možnosti, jak třeba z někdejších koloniálních mocností dostat díla, jimiž se pyšní před světem, byť by je na základě stávajících mezinárodních dohod či norem měly vrátit majiteli.
Ve Francii se egyptské malby přitom dlouho neohřály. Louvre je do svých sbírek získal po roce 2000. Podle ministra kultury v „dobré víře, že je zachraňuje“. Patnáct centimetrů vysoké a třicet centimetrů široké fragmenty totiž pocházely z loupeže a Francie je odkoupila na černém trhu s uměleckými předměty. Právě jejich nedávný objev v Louvru je však opravdu zachránil. Paradoxně pro původního majitele.
Podle dobových fotografií Egypt dokázal, že starou hrobku zdobily ještě v polovině sedmdesátých let minulého století. Což bylo v osudu nástěnných maleb důležité. Konvence Unesca z roku 1970 vysloveně stanovuje tento letopočet jako mezní. Neboli signatářům smlouvy ukládá povinnost všechna nelegálně nabytá cizí umělecká díla po roce 1970 vrátit do země jejich zrodu. Jedna věc je teorie, druhá praxe. Francie dokument sice ratifikovala, avšak podstoupení fragmentů Egyptu stále odkládala.
Pohár trpělivosti v Káhiře přetekl letos v říjnu, kdy egyptská vláda zastavila veškerou archeologickou spolupráci s Francií. Lépe řečeno zakázala přístup ke svým historickým památkám všem francouzským badatelům. Ani ne dva měsíce na to se staré nástěnné malby vracejí k břehům Nilu prezidentským speciálem. Okřídlené „účel světí prostředky“ v tomto případě platí doslova a pozitivně. Jinou věcí je to, jak by Paříž reagovala, kdyby ze stejných důvodů vyhlásila podobné embargo archeologicky méně bohatá a přitažlivá země?
Na druhou stranu bude zajímavé sledovat, jak se povede Egyptu dál. Totožnou strategií totiž dědicové uměleckého bohatství faraónů chtějí získat z Anglie slavný tmavě šedý Rosetta Stone. Neboli žulový artefakt s řeckými a staroegyptskými texty, jež lingvistovi Jean-François Champollionovi pomohly rozluštit tajemství hieroglyfů. Ten leží v British Museum už více než dvě stě let a konvence Unesca se tak na něj nevztahuje.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
