Normy nemyslí na lidi, jen na výdaje za energii

Gilles Perraudin se narodil v roce 1949 v dělnické rodině se sedmi dětmi. V roce 1970 v Lyonu vystudoval stavební školu a stal se inženýrem, teprve později si doplnil vzdělání jako architekt. Do roku 1998 pracoval ve společném ateliéru se svojí ženou Françoise-Hélène Jourda – experimentovali s ekologickou architekturou a přírodními materiály, hlavně dřevem, které ovšem využívali spolu s vysoce technologickými řešeními pro zastínění, větrání či vytápění. Známá je například jejich Vzdělávací akademie Herne nebo školní komplex Scité Scolaire Internationale.

V roce 1998 však změnil styl a postavil první stavbu z kamenných kvádrů, své vlastní vinařství Perraudin. Nachází se poblíž města Nimes a je vystavené z kvádrů o rozměrech 0,52 x 1,05 x 2,1 metrů a váze 2,5 tuny - a to ze stejného kamene jako nedaleký starořímský akvadukt. Jeho nejnovější kamennou stavbou je vinařské muzeum v Patrimoniu na Korsice dokončené v roce 2012, nyní chystá další projekt do Rumunska. Do Česka přicestoval na pozvání Francouzského kulturního institutu a  občanského sdružení Kruh, jež v Česku pořádá přednášky významných světových architektůobčanského sdružení Kruh.

Ptaly jsme se spolu s architektkou Marcelou Steinbachovou, jež Kruh vede. Rozhovor vznikl ve vlaku, když přejížděl z přednášky v Praze na přednášku v Brně. Téma přírodních materiálů a komfortu uvnitř budov je ale obrovské – sotva jsme začaly, byl čas vystupovat. 

Není ve vašich kamenných domech lidem zima? 
Masivní kamenné zdi akumulují teplo - a v tom je celý vtip. Dům s tenkými zdmi je potřeba vytopit na dvaadvacet nebo pětadvacet stupňů Celsia. U kamenného domu stačí třeba šestnáct nebo sedmnáct stupňů, zdi se zahřejí, sálají teplo a lidé mají příjemný pocit. A tohle navíc platí pro společenský pokoj, v ložnicích stačí, aby bylo osm stupňů, to je teplota nejlepší pro krevní oběh ve spánku. Podívejte, jak to bylo v minulosti.

Dnes jsou ale lidé zvyklí na vyšší teploty než dřív.
Ano, protože jim v nových domech není příjemně, tak pořád zvyšují teplotu. Ve Francii jsou na to i studie, že lidé mají pocit příjemné teploty ve starém domě při nižší teplotě než v novém.

Vaše domy jsou prostě z kamene; nemají izolaci uvnitř ani zvenku. Jak to?
Od začátku lidstva se stavělo bez izolace, než jsme ji vymysleli. Tradičně lidé dělali na starých farmách u nás ve Francii dvojitou střechu. Střechou odchází nejvíce tepla a tohle bylo dobré řešení. Ale není potřeba izolovat celé stěny, jako to děláme dneska. Já to řeším u každého domu; musím bojovat proti normám, protože si myslím, že to není pro lidi příjemné a komfortní. Normy nemyslí na lidi, jen na výdaje za energii.

Je ovšem pravda, že v dobře zaizolovaných domech jsou náklady na energie mnohem nižší než v těch nezaizolovaných.
To ano, ale také hodně stojí izolaci udělat. A kdy se ta investice vrátí? Za čtyřicet let? Jenže tou dobou je takový dům už na konci životnosti, skončil; a umíte si představit, kolik peněz bude stát takový dům recyklovat? Dům z hlíny stačí polít vodou. Současná situace je podle mě výsledek lobbyingu firem, které dělají izolace. Nevěřím, že je to tak výhodné.

To je uvažování, které jde úplně proti současnému stavitelství. Vy jste ale vždycky šel spíš alternativní cestou. Jak vznikl váš příklon k tradiční architektuře?
Když jsem studoval, nějak jsem se přes kamaráda dostal k architektovi André Ravéreau, který hledal studenty na pomoc. Dozvěděl jsem se o tom a za dva měsíce jsem už byl na Sahaře. Tam jsem začal o stavitelství uvažovat úplně jinak.

André Ravéreau není moc známý architekt, můžete o něm říct něco víc?
André Ravéreau je starý, je mu už pětadevadesát, pracoval ještě s Augustem Perretem, který vybudoval první betonový dům ve Francii. Ale tehdy kolem roku 1968 pracoval v Alžírsku a zabýval se tam ochranou památek v regionu Mzab. Studoval tradiční domy, mešity a tržiště, jak se chránili před horkem a jak hospodařili s vodou a tak dále. Sám pak navrhoval budovy podle jejich vzoru. V Mzabu jsem viděl, jak fungují tradiční stavby i v extrémních podmínkách, kde je ve dne přes třicet stupňů a v noci kolem nuly. To byla důležitá zkušenost, která mi ukázala směr.

Jaký směr?
Pochopil jsem, že architektura není nic spektakulárního a efektního. Mýlí se architekti, kteří ji dělají na efekt; jako gesto, jako zboží.

Článek o tom, že se opět začínají ve stavebnictví používat přírodní materiály, najdete v novém Respektu 38/2013 pod titulkem Biobydlo

Foto v článku: perraudinarchitecture©