Americká zpráva o mučení přinesla Polsku nebývalý okamžik jednoty

Mnoho Poláků bezpochyby unavuje, že jejich politici jsou rozděleni do táborů nikoli opozičních, ale přímo nepřátelských, čemuž odpovídá i jejich chování a rétorika. Vypadá to jako polská varianta takřka nikdy nekončící tiskové konference Jiřího Paroubka po volbách v roce 2006 - teď se například týkala organizačně nezvládnutých komunálních voleb. K přerušení dojde málokdy. Nyní nastal řídký okamžik politické jednoty; ale jestli mají Poláci z právě nalezené shody radost, těžko říct.

Jednou z několika věcí, u níž se tamní lídři drží jedné linie, je totiž dvanáct let staré rozhodnutí povolit americké tajné službě zřídit ve Starých Kiejkutách tajné vězení, ve zprávě amerického Senátu označované jako „blue detention site”. A tam zhruba rok vyslýchat možné teroristy, muže zadržované v rozporu s mezinárodním právem.

Aktuální reakce drtivé většiny polských politiků na právě zveřejněnou senátní zprávu se dá shrnout takto: radost z toho nemáme, ale spojenectví jde na někdy hranu práva a někdy i za ni. Američany zkrátka potřebujeme - a asi si nepamatujete, jak moc jsme je potřebovali v roce 2002. „Těžké, dnes možná nevoňavé, ale nutné rozhodnutí” – jak to popisuje bývalý šéfdiplomat a dnes předseda sněmovny Radoslaw Sikorski – tenkrát udělali především sociální demokraté Leszek Miller (tehdy premiér) a Alexander Kwaśniewski (v roce 2002 prezident).

Oba trvají na tom, že dnes by americkým partnerům nepovolili zřídit na svém území mučírnu; ale tehdy to bylo jinak. V rozhovoru s listem Gazeta Wyborcza se exprezident pohoršuje, že jde „o tragédii a katastrofu pro Spojené státy i Polsko”, ale zároveň říká zajímavé věci. „Nevěděli jsme, že se tam bude vyslýchat a mučit. Američané nám řekli, že s vězni budou vést rozhovory.“

Na automatickou novinářskou otázku, jestli myslí vážně, že věřil tomu, že s nelegálně zadržovanými vězni budou agenti „vést rozhovory”, odpovídá: „Co jiného? Tvrdili nám, že to jsou spolupracující zadržení.” A věřil tomu i přesto, že Američané do Starých Kiejkut nikdy nepustili žádného polského agenta a odmítli písemně stvrdit, že na základně nebude k mučení docházet.

Exprezident a expremiér se tedy pravděpodobně protizákonně zbavili vlády nad kusem polského území; uspokojeni jen slibem agentů zahraniční tajné služby, že si budou s prakticky unesenými lidmi jen povídat. Ale současný lídr opozice si tuhle kořist nechal ujít. Šéf PiS Jaroslaw Kaczyński, mistr uštěpačnosti, který pro jízlivé slovo nechodí daleko, protože má vždycky nějaké při sobě, namísto toho prohlásil: „Nemám důvod si myslet, že o čemkoliv věděli. Věc se musí vyjasnit, ale spojenectví s USA je extrémně důležité a zpráva Senátu ho nesmí ohrozit.”

Stejnými slovy o nutnosti zachovat polsko-americkou vazbu okomentovala současná premiérka Ewa Kopacz skutečnost, že zprávou se začala zabývat polská prokuratura. Zmíněný Sikorski si pak v souvislosti s vyšetřováním dokonce postěžoval, že jsou Poláci „papežštější než papež”. Jediný, kdo by všechny (včetně Kaczyńského) hnal před soud, je nakonec Roman Giertych, bývalý Kaczyńského vicepremiér a šéf nacionálně-katolické Ligy polských rodin.

Kiejkutské mučení není jediná věc, kterou Polsko aktuálně a téměř jednoznačně žije. Tamní kinematografie prožila slovy jednoho z kritiků „idoální” večer, když sběrač letošních cen, snímek Ida režiséra Pawlikowského, o víkendu opět pokračoval ve sbírání. Černobílý snímek o osmnáctileté novicce, jež odkrývá rodinné tajemství a svůj židovský původ, tentokrát obdržel sedm evropských filmových trofejí včetně té hlavní za nejlepší film. K tomu připočtěme nominace na Zlaté Glóby a to, že Pawlikowski už se může podle mnoha názorů těšit na vyhlašování Oscarů, kde je jeho Ida jedním z favoritů.

Polská kritika už mluví o počátku nové polské filmové vlny. To se ukáže až časem, ale o největší sukces od dob Kieslowského jde určitě. Sám režisér Pawlikowski je plný optimismu, protože když prý polský film s takovým přehledem sbírá ocenění po celém světě ve stejný rok, kdy polští fotbalisté poprvé porazili německé, něco za tím být musí.

Recenzi Kamila Fily na film Ida najdete pod titulkem Smysluplný návrat do minulosti. Snímek můžete zhlédnout online na Respekt kino.