0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Externí hlasy21. 7. 20143 minuty

Kremelská schizofrenie na Hradě

Premiér Sobotka se začíná vůči Putinově Rusku chovat podobně opatrnicky jako prezident Zeman

My jsme si nezvolili Zemana, Orbána ani Fica • Autor: Karel Cudlín

Mezi evropskými státníky snad konečně začíná převládat rozhodnutí, že po sestřelení malajsijského letadla, v jehož troskách našlo smrt 298 nevinných lidí, je nutné přitvrdit tlak na Putinovo Rusko. Ministři zahraničí Evropské unie se na středečním zasedání s největší pravděpodobností přikloní k daleko citelnějším a účinnějším sankcím, k nimž společně vyzvaly nejsilnější státy - Německo, Velká Británie a Francie. Již nyní zostřenou odvetu Kremlu podporují jak pochopitelně Nizozemsko, tak i pobaltské státy nebo Polsko.

A jaký je postoj České republiky? Nečitelný, opatrnický a zcela neadekvátní hrůze, která se odehrála nad územím kontrolovaným proruskými separatisty. Prezident Miloš Zeman není ani po sestřelení letadla pro další sankce proti Rusku. Jeho zdůvodnění přitom překypuje schizofrenií.

Reklama

Prezident uznává, že fakta spíš ukazují na to, že letadlo sestřelili separatisté. Požaduje objektivní vyšetření, ale jedním dechem dodává, že v zemi zmítané občanskou válkou nelze nic vyšetřovat. Co z takového postoje vyplývá? Vlastně teď nemůžeme dělat nic a hlavně bychom neměli dráždit Rusko stupňovanými sankcemi. Přitom jen ty by snad mohly zviklat Putina, aby přispěl ke klidu jím dodávaných zbraní, po němž volá i český prezident. Přitom je pravděpodobné, že komise nenajde žádné přímé důkazy. Pokud existovaly, měli vzbouřenci a ruské tajné služby dost času na jejich zničení. Máme tedy nechat Putina na pokoji?

Smyslem jeho přitlačení ke kremelské zdi přece není trestat ho za sestřelení civilního letadla, k němuž by mohl dát přímý pokyn snad jedině v případě, že by opravdu zešílel. Ale za to, že kvůli vlastnímu přežití vyprovokoval konflikt na ukrajinském východě, podporuje povstalce, posílá jim zbraně a vycvičené vojáky. A zjevně s tím nehodlá přestat. K těmto skutečnostem vyšetřovací komise netřeba.

Podobně opatrnicky jako prezident se ovšem začal chovat i ministerský předseda Sobotka, jehož stanovisko by mělo být pro formulaci naší politiky vůči Kremlu rozhodující. Po společném obědě prezidenta s vládou premiér mluvil jen o tom, že „osmadvacítka bude především požadovat, aby Rusko zastavilo dodávky zbraní pro separatisty na východě Ukrajiny“.

Ale to již osmadvacítka požaduje bez jakékoliv Putinovy odezvy od vypuknutí občanské války na Ukrajině. Proč by to jen tohle ministři měli opakovat jako kafemlejnek tváří tvář tragédii, po níž už není pochyb, že válka na Ukrajině se stává mezinárodním konfliktem, jenž se dotýká každé země a vlastně každého z nás?

Ani po vyjádřeních premiéra není jasné, s jakým stanoviskem odjíždí do Bruselu ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Až dosud ve vládě zastával nejtvrdší postoje k Rusku, teď již dost dlouho mlčí. Což může potvrzovat spekulace, že dál sílí tlaky na jeho odvolání a nahrazení Zemanovým mistrem diplomatického mlžení – šéfem zahraničního hradního odboru Hynkem Kmoníčkem.

Pokud by ale něco takového Sobotka připustil, ocitl by se ve vleku dvou tvrdých pragmatiků, jimiž Zeman a Kmoníček jsou. Naše politika vůči Putinově Rusku by se v čase, kdy jsme s ním v nevyhlášené studené válce, nejspíše soustřeďovala na prohlášení o blahodárnosti vzájemné (nejlépe letecké) výměny podnikatelů, turistů a studentů.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].