Ultrakonzervativní francouzští miliardáři jdou do voleb. Tajně a v zákulisí

Je vinna ze zpronevěry evropských peněz, dozvěděla se na konci března Marine Le Pen, šéfka krajně pravicového Národního sdružení (Rassemblement national). Le Pen se proti rozsudku, který jí zakazuje na dalších pět let kandidovat na politickou funkci, odvolala, soud by se měl k případu vrátit příští rok, zákaz kandidovat ale mezitím platí.

Proto už nyní začíná dosavadní favoritka příštích prezidentských voleb ztrácet půdu pod nohama. Prezidentské volby ve Francii, které rozhodnou o tom, kdo nahradí současnou hlavu státu Emmanuela Macrona, sice mají být až za dva roky, politický boj ale už začal a strany vybírají své kandidáty.

Zatímco se záře reflektorů, televizní kamery i diktafony novinářů upínají ke známým i novým tvářím francouzských politických stran, ze stínu na okraji se začínají stále častěji ozývat noví hráči. Francouzští miliardáři. Po pozornosti, jaké se politikům ve Francii dostává, neprahnou. Chtějí ale západoevropskou zemi proměnit a podle svých představ vytvořit konzervativní katolický stát.

Doufají, že právě strany krajní pravice jim v tom pomohou. Mezi ty nejvýznamnější patří Pierre-Édouard Stérin a Vincent Bolloré, kteří oba dlouhodobě a systematicky podporují pravicové a krajně pravicové strany, aby jim pomohli dostat se k moci.

Tajný projekt

Stérin, jeden z nejbohatších mužů Francie, technologický podnikatel a daňový exulant žijící v Belgii, se přitom na první pohled snaží od podpory krajní pravice distancovat. „Nepodporuji toho či onoho kandidáta,“ napsal v odpovědi redakci serveru Politico. Ve skutečnosti je ale jeho propojení na pravicové politické strany mnohem silnější, než přiznává. V červenci loňského roku se na něj upnula pozornost poté, co deník L'Humanité zveřejnil tajné dokumenty o jeho poslední investici: do té doby tajném a rozsáhlém projektu, jehož cílem je posílit pravicové politické proudy v boji proti něčemu, co Stérin nazývá „woke šílenství importované z amerických univerzit“.

Chce vytvořit politickou elitu, která by obnovila „vznešenost Francie“, a vrátit zemi do zidealizovaného světa, kdy Francie byla katolická, bílá a ve světě údajně respektovaná. Hluboce věřící katolík Stérin sám sebe označuje za „liberálního konzervativce“, čímž, jak vysvětlil, myslí směs ekonomického libertariánství (francouzské daně jsou podle něj příliš vysoké, proto je ostatně neplatí) a sociálního konzervatismu, od zákazu potratů po zastavení migrace.

Konzervativní podnikatel investoval 150 milionů eur a uspořádal kurz pro komunální kandidáty, aby pomohl krajně pravicovému Národnímu sdružení a tradiční pravicové straně Republikáni (Les Républicains) dostat se k moci. Cílem je právě tradiční uznávanou pravici propojit s radikálnějšími stranami a celou pravicovou politiku tím vychýlit blíž k extrému.

Stérinův politický plán se nazývá Périclès po řeckém vojevůdci a státníkovi ze zlatého věku starověkých Athén. Dokumenty také uvádějí, že by se rád inspiroval maďarským lídrem Viktorem Orbánem, kam proto plánoval exkurzi.

„Je to velmi zvláštní projekt, až konspirační,“ glosuje snahu francouzského exulanta promlouvat do tamní politiky Eliška Tomalová, vedoucí katedry evropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je podle ní zřejmé, že se snaží vytvořit síť stejně smýšlejících lidí s cílem, aby tato konzervativní ideologie v příštích volbách zvítězila. Ačkoli nezpochybňuje, že Stérinovy kroky jsou částečně motivované i finančně, snahou snížit v zemi daně, jde podle ní hlavně o ideologické rozhodování.

Na první pohled připomíná Stérinovo zapojení do francouzské politiky situaci ve Spojených státech, kde miliardáři pomohli ke zvolení Donaldu Trumpovi, a jeho největší podporovatel Elon Musk dokonce následně získal pozici ve vládě. Na rozdíl od USA, kde se miliardáři do politických kampaní zapojují běžně, je ale tento vztah v rozporu s francouzskou tradicí přísného oddělení peněz od politiky, která zahrnuje striktní pravidla pro financování kampaní - a francouzský právní řád si zatím se Stérinovým angažmá neumí příliš poradit. 

Le Pen z kola ven

Peníze jsou klíčem k celému problému. Le Pen byla letos odsouzená právě za to, že pro vnitrostranické účely zneužívala peníze, které její strana dostávala od Evropského parlamentu na platy asistentů v Bruselu. Už v minulosti byla její strana obviněna z toho, že spletitou cestou dostává peníze od ruského Putinova režimu, připomíná Pavlína Koubská, která pracuje pro francouzské ministerstvo financí.

Národní sdružení se opakovaně obhajovalo tím, že jako jedna z největších francouzských stran potřebovalo peníze na své fungování, na rozdíl od jiných stran jim ale francouzské banky nechtěly kvůli obavám ze ztráty reputace peníze půjčit. To byl podle Le Pen důvod, proč někdy bylo financování její strany netransparentní.

Le Pen a Stérin se však příliš v oblibě nemají. Stérinova minulost i způsob myšlení by mohly být sotva vzdálenější Le Pen – 56letá rozvedená politička dokázala svou stranu očistit od extremistického, antisemitského odkazu svého otce a přivést ji do francouzského mainstreamu. Mimo jiné i díky velkému důrazu na sociální stát nebo zmírnění postoje vůči potratům, které jako v jediné zemi světa nyní garantuje francouzská ústava.

Ultrakatolický směr, který by rád prosazoval Stérin, by pro stranu mohl být až příliš radikální, obávají se někteří. „Stérin je krajní pravice, my jsme nacionalisté,“ řekl pro Politico nejmenovaný představitel strany. Část strany se od miliardáře snaží distancovat, ale radikálnější křídlo, ke kterému podle některých patří i uhlazeně vystupující předseda Národního sdružení Bardella, evidentně jeho podporu vítá. Le Pen navíc kvůli zákazu kandidovat rychle ztrácí podporu i uvnitř vlastní strany a Bardella se podle francouzských komentátorů pomalu stává jasným „plánem B“.

Politik s velmi uhlazeným vystupováním vyrostl na chudém předměstí Francie a díky sociálním sítím se mu daří úspěšně oslovovat mladé lidi, kteří jsou nespokojeni se současným vývojem a mají pocit, že se v posledních letech jejich život zhoršuje. A to nejen jejich ekonomická situace.

„Krajní pravici nyní nevolí jen chudší Francouzi, ale i vyšší střední třída, která má pocit, že ztratila svůj status,“ říká Tomalová. Přestože Le Pen o Bardellovi mluví jako o velké zbrani, kterou má strana k dispozici, ještě ani jednou ho veřejně nepodpořila. Nikdy nezmínila, že by měl kandidovat právě on, naopak tvrdí, že pro to, aby ho strana využila, ještě nenastal ten správný čas.

Stérin nechal začátkem měsíce vypracovat průzkum veřejného mínění agenturou IFOP, kde je kandidátem Národního sdružení pro rok 2027 výhradně Bardella. Le Pen byla zařazena až poté, co zasáhli dva její vrchní poradci. Straničtí podporovatelé Le Pen incident hodnotili jako snahu odsunout ji na vedlejší kolej a dát přednost osobnostem, jako je Bardella, který je v ekonomice považován za liberálnějšího.

Jak už bylo řečeno, ve většině francouzských politických stran právě teď začíná výběr prezidentského kandidáta, a je proto aktuální otázka, koho se tedy Národní sdružení rozhodne pro budoucí souboj zvolit – Le Pen, či Bardellu?  Oba dva jsou podle dosavadních průzkumů zcela jasnými favority prezidentské volby, každý z nich by v případě účasti dostal více než 30 procent hlasů.

(Jako jediný zatím kandidaturu potvrdil někdejší Macronův premiér Édouard Philippe, který bude kandidovat za svou vlastní středopravicovou stranu. Jeho podpora se pohybuje okolo 20 procent. Někdejší silně levicový kandidát na prezidenta Jean-Luc Mélenchon má podporu okolo 13 procent.)

Obavy, že soud nakonec výběr Le Pen zákazem anuluje, tak mohou být důležitým kritériem finálního výběru. Navíc Le Pen na prezidentku neúspěšně kandidovala už třikrát, a přestože dvakrát z toho postoupila do druhého kola, nakonec odešla s prázdnou. „Ano, Francouzi se ale nakonec krajní pravice vždy lekli a ve druhém kole vyhrál její protivník,“ říká Koubská. To se však postupně mění. „Lidé nyní klidně v televizi říkají, že volí Národní sdružení, to by dřív bylo zcela nemožné,“ doplňuje státní úřednice s českým i francouzským občanstvím.

Majitel médií

Mění se to i proto, že do hry už dříve vstoupil jiný miliardář Vincent Bolloré, krajně pravicový podnikatel, jehož jmění přesahuje 12 miliard eur. Ten skoupil část francouzských médií a vytvořil stanici CNews, propustil velkou část zaměstnanců a udělal z ní francouzskou obdobu americké televize Fox News. Vlastní také největší soukromou rozhlasovou stanici Europe 1 a další média.

Kromě svých mediálních podílů Bolloré zbohatl v odvětví fosilních paliv, vlastní většinu ropných skladů ve Francii a mnoho dalších v Evropě; donedávna vlastnil také dopravní infrastrukturu v Africe. Právě na jeho stanici si mimo jiné po rozsudku podporovatelé Le Pen stěžovali, že jsou francouzské soudy zaujaté a aktivistické – bez většího odporu ze strany tamních novinářů.

Bolloré také ve stanici CNews jako komentátora zaměstnal a do povědomí diváků dostal Érica Zemmoura, extremistického pravicového politika, před jeho neúspěšnou prezidentskou kandidaturou v roce 2022. Zemmour nakonec ve druhém kole prezidentských voleb podpořil Le Pen. Bolloré také loni před parlamentními volbami zorganizoval spojenectví mezi Národním sdružením a tradiční pravicovou stranou Republikáni tím, že jejich lídry hostil ve svém domě v Paříži, kde jednali.

„Bolloré má ve Francii obrovský vliv, jeho stanice mluví takovým lidovým, jednoduchým způsobem a mají obrovský dosah,“ doplňuje Tomalová. Ačkoli stanice dostaly několik pokut za nenávistné výroky a podněcování k nenávisti, populární jsou dál a svým vysíláním posouvají veřejnou debatu ve Francii a normalizují krajně pravicové názory.

Francouzské volby jsou ještě daleko. Současný prezident Emmanuel Macron, jehož vládnutí neschvaluje více než 70 procent Francouzů, voliče zklamal, potvrzuje Koubská. Svou centristickou stranou, kterou založil před ani ne deseti lety, navíc odebral hlasy tradičním partajím a ty – i když historicky dominovaly francouzské politice – měly v prvním kole posledních prezidentských voleb méně než sedm procent hlasů.

Vedle Macronova středu se tak nyní objevuje hlavně extrémní levice a pravice, jako je Národní sdružení. Strana je nyní i navzdory vnitřnímu chaosu velmi silná a záleží jen na voličích, zda se krajní pravice na poslední chvíli znovu zaleknou, nebo zda tentokrát Le Pen, nebo pravděpodobněji Bardellovi umožní vést kolébku demokracie.