Ranní postřeh Petra Bittnera: Kdo chce hájit českou demokracii, měl by hájit silný stát. Bez něj totiž nic neuhájíme

Z předvolebních kampaní se zdá, že týden před volbami už poněkolikáté za poslední roky stojíme před volbou mezi „pravicovou demokracií“ a „levicovou totalitou“. A jako liberálně a levicově založený člověk s tím mám již tradičně vnitřní problém. Čím víc se bojím o demokracii, která je objektivně ohrožená proruskou kolonou a ultrakonzervativním prouděním všech azimutů, tím víc vzhlížím k státům, které se těmto silám dovedou institucionálně bránit. A musím konstatovat, že jsou to zpravidla státy, které by dle výše veřejných výdajů, hodnotového ukotvení a poměru redistribuce vůči HDP vládní koalice označila div ne za socialistické.

Když se totiž podíváme na realitu za hranicemi české kotliny, zjistíme, že „štíhlý stát“ ve skutečnosti není totéž co „efektivní stát“. Že plošné škrty v tarifech a personálu samy o sobě snižují kapacitu státu investovat do škol, zdravotnictví, justice, a vůbec do moderní správy. A že dlouhodobým výsledkem není bájná „úspora“, se kterou tyto škrty česká pravice vždy ordinovala, ale rozklad klíčových schopností státu, a nakonec i ta zaklínaná ztráta důvěry občanů v jeho smysl.

Je třeba si přiznat, že bez silného státu dnes nikdo demokracii neuchrání – ani před autoritáři, ani před dezinformačními kampaněmi, ani před geopolitickým tlakem. Klíčovou složkou takového „odboje“ jsou totiž aktivní potírání sociální frustrace a masivní investice do vzdělávání. Životní stabilita, kterou nikdo jiný než stát neumí nikde na světě poskytovat, je klíčovou podmínkou pro to, aby ve společnosti nezískala převahu ochota svěřit tento úkol do rukou silného vůdce. A to se bez veřejných investic neobejde. Kdo mlčí o potřebě silného státu, měl by mlčet o záchraně demokracie.

Příkladů, že investice do kvalitního státu se vyplácí, je přitom dost: severské země mají veřejné výdaje vysoko nad průměrem OECD – poskytují občanům kvalitnější služby i větší sociální i právní rovnost. Třeba takové Estonsko ukázalo, že strategická digitalizace a vzdělávání přinesou vyšší kvalitu i efektivitu. Všudypřítomná ideologie „odtučňování“ státu naproti tomu vede jen k podřezávání větve, na které vyhlížíme ruské tanky.