O neslučitelnosti profese učitele a člověka vychvalujícího teroristické procesy padesátých let, jak je v případě učitelky vlastivědy na pražské základní škole, kandidátky na poslankyni a šéfky pražské organizace komunistické strany Marta Semelová, nepochybuje nikdo. Přesto její výrok nevzbudil pozornost a zapadl bez odezvy. Otázka tedy zní: Mají učitelé „po práci“ právo na jiný názor, anebo je pro ně nějaká hranice? A jak tuto stanici stanovit a ohlídat?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
