Psát o Českém rozhlase anglicky je trochu jako poslouchat Fidelia v češtině. Ani jedno nezní moc dobře bez ohledu na kvalitu technického provedení. Jelikož jsme však posedlí zpravodajstvím, pozorně sledujeme pozdvižení kolem změn na ČRo1. Nesouhlasíme s Milošem Čermákem, že všechen ten povyk není na místě, protože ČRo1 nestál za zlámanou grešli ani před 1. lednem. Podle nás ČRo1 co do obsahu obstojí ve srovnání s veřejnoprávními stanicemi v jiných zemích. Kde tentokrát především šlápl vedle, je zvukový obal – tón, znělky (zejména to iritující esemeskové pípání) či zvuky pod mluveným slovem. Barbora Tachecí to částečně přiznala, když prohlásila, že některé inovace už byly zmírněny. Kdyby věnovala víc času marketingovým studiím a diskusním skupinám, mohla se strefit hned napoprvé. Když se nám poštěstí, nakonec nalezne vyváženou polohu, se kterou budou moci žít všichni oddaní posluchači Českého rozhlasu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
