Přežije Turecko Erdogana?

Řecká sága pokračuje i tento týden - a byť to zní už vyčpěle, Řecku se tentokrát opravdu krátí čas. Jeho případný bankrot je už otázkou týdnů, ne-li dnů, pokud se nedohodne s věřiteli, jimiž je EU, MMF a ECB. Tato trojka se začíná shodovat na ústupcích, které Řecku nabídne, ale to ještě neznamená, že je Řecko přijme.

Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a plodný komentátor, píše v New York Times, že se obává scénáře z roku 1914, kdy evropští politici jako náměsíčníci vkráčeli do války netuše, co je čeká (a odvolává se na slavnou knihu historika Christophera Clarka Náměsíčnici). „Někteří hráči se zdají být podivně fatalističtí, jako kdyby toužili vkráčet do katastrofy – moderní verze 1914,“ píše Krugman. A připomíná, že by to byla obrovská chyba, protože nikdo neví, jaké procesy může řecký bankrot vyvolat.

Zajímavý je z tohoto hlediska text tří autorů na ekonomickém serveru VOX, který analyzuje politické dopady případného bankrotu země na základě historických dat. A dochází k překvapivému závěru, že voliči své vlády spíše trestají za to, že vyhlásí bankrot země, než aby s nimi sympatizovali – proti zlým věřitelům.

Jako typický příklad uvádějí Austrálii z 30. let minulého století, kdy voliči potrestali vládu, která se vzpírala platit zahraniční dluhy, a naopak dlouho podporovala politiky, kteří se zavázali je splácet i za cenu škrtů. Dalším příkladem je Venezuela z roku 1983, kdy vláda připustila bankrot a voliči jí to tvrdě spočítali. Jiná věc je, že nepřímým důsledkem této nevole byl nástup Huga Cháveze.

Dalším zjištěním autorů analýzy je to, že bankrot některé země má vliv i na politickou náladu v okolních zemích nebo v těch, které jsou v podobné situaci. Voliči se tváří v tvář zkušenosti z bankrotující země obracejí k politikům, kteří hlásají rozpočtovou odpovědnost a splácení dluhů.

Na hranicích s Ukrajinou už se opět soustřeďují ruská vojska

a tanky, z nichž mizí označení, píše agentura Reuters. Podle ukrajinské vlády je počet separatistických bojovníků v Donbasu 40 tisíc a ruských vojáků soustředěných teď za hranicemi je 50 tisíc. Dost na novou invazi, o které někteří analytici vůbec nepochybují.

Týdeník Economist ale upozornil, že Putinova strategie se mění, protože pochopil, že obyvatelstvo na východě Ukrajiny není dost proruské, a musel by další dobyté enklávy udržovat jen pomocí síly, což je velmi drahé. Navíc by další invaze vyvolala nové kolo sankcí. Jeho cílem je tedy udržovat zamrzlý konflikt jako hrozbu a nástroj vyjednávání se Západem. Svědčí o tom i proměna rétoriky, když ještě nedávno byla Ukrajina „fašistická“, dnes je to „selhávající stát“.

Brian Whitmore na serveru Rádia Svobodná Evropa však píše ve své analýze, že invaze se s tímto plánem úplně nevylučuje, může být totiž součástí vydírání Západu a signálem pro něj, že Rusko může udeřit kdykoli, když mu Západ nevyjde vstříc.

To ostatně připouští i Economist, který vypočítává, co vše už Putin udělal, aby v Rusku potlačil jakýkoli potenciální domácí odpor pro případ, že by začal skutečnou válku. Například podepsal zákon o zákazu informování o mrtvých ruských vojácích a také zákon o „nežádoucích zahraničních organizacích“, které můžou úřady zavřít, kdykoli se jim zlíbí.

Přežije Turecko Erdogana? Už za čtyři dny se v této zemi, letitém čekateli na členství v EU a klíčovém západním spojenci v NATO, odehrají osudové volby. A jak na svém blogu píše známý zahraničně-politický komentátor a bývalý důstojník CIA Graham E. Fuller, v sázce je hodně: Turecko buďto aspoň na několik dalších let zachová ve svých hranicích vládu zákona a liberální demokracii, nebo sklouzne hlouběji a fatálněji do područí svého čím dál víc autoritativního a paranoidního prezidenta.

Nikdo přitom nepochybuje, že prezident (a předtím letitý premiér) Erdogan se svou stranou AKP nedělní volby vyhraje. Rozhodující ovšem bude, jak moc. A pokud moc, pak Turky ani nikoho s nimi na jedné lodi spojeného nečeká nic moc skvělého. „Erdogan tím dostane bianco šek, aby strhl zemi, na jakou stranu se mu zlíbí, a jakousi pseudo-legální cestou ji proměnil v panství jednoho muže. A to zrovna v čase, kdy se jeho vláda stala svévolnou, nevyzpytatelnou, zkorumpovanou, mstivou a postupně sklouzává mimo realitu,“ píše Fuller.

To jsou nečekaná slova od autora, který ještě dvěma lety vychvaloval Turecko jako velmi úspěšnou vůdčí mocnost Blízkého východu a nemohl najít dost pochvalných slov pro hodnocení prvních deseti let vlády Erdoganových umírněných islamistů z AKP. Demokratizovali zemi, odstavili od moci armádu, za jejich vlády nastal mimořádný ekonomický růst a voliči za to stranu odměnili třikrát po sobě vítězstvím ve volbách.

Nadšení ale postupně vzalo za své - u Fullera úplně a u Turků s počínající intenzitou také. Deset let u vlády je dlouho a držitele moci většinou nevyhnutelně napadnou dva bacily - korupce a arogantní drzost vůči kritikům. Erdoganův režim nebyl výjimkou: poměrně drobný nesouhlas s některými svými kroky potlačil s takovou zaťatostí, že se mu během krátké doby podařilo naštvat hodně lidí po celé zemi - hlavně mládeže ve velkých městech.

Erdogan na to reagoval dalším utažením šroubů, útoky na opozici a na média. Rozešel se ve zlém se svým dlouholetým rádcem Fethullahem Gülenem, jehož umírněné islámské hnutí Hizmet vyzývá k mezináboženskému dialogu a staví na důležitosti sekulárního vzdělání. Poté, co vůdčí představitelé Hizmetu kritizovali některé příliš zaťaté rysy Erdoganovy politiky, obvinil prezident hnutí z „terorismu“ a ze snahy převzít moc.

Stejnými zbraněmi zápasí prezident s kritickým a otevřeným tiskem. Podle včera otištěné zprávy Erdogan obvinil ze „špionáže“ šéfredaktora opozičního deníku Cumhuriyet a žádá jeho přísné potrestání. Důvod? List za zveřejnil informaci, že turecká rozvědka MIT zásobuje zbraněmi skupiny bojovníků v Sýrii. „Osoba, která stojí za tou reportáží, zaplatí vysokou cenu,“ citovaly Erdogana i české Lidové noviny.

Jak upozorňuje Fuller, Turecko přes všechno výše řečené zůstává v tuto chvíli demokratickou zemí a nadcházející volby budou zcela jistě svobodné a férové. I když je Erdogan občas přirovnáván svým stylem vládnutí k Putinovi, jeho kontrola nad zemí má daleko k absolutní moci - alespoň to říkají experti.

Takže bude záležet na voličích. AKP chce získat většinu nutnou ke změně ústavy a k posvěcení změn v prezidentské moci, které Erdogan zatím provedl v podstatě „načerno“ se svolením svého věrného druha, exministra zahraničí a současného premiéra Ahmeta Davutoglu.

Jedinou nadějí ke zmaření absolutistických ambicí tureckého lídra tak zůstává vidina koaliční vlády, kdy se AKP bude nucena krotit a členská země NATO se jakž takž udrží na orbitu přehledné spojenecké politiky.

Daleko v kazašských stepích došlo k hrozivému mystériu

. Během tří květnových týdnů tam náhle a bez zjevného důvodu zemřelo 120 tisíc divoce žijících antilop saiga. Skoro polovina celosvětové populace tohoto vzácného, ohroženého a velmi chráněného druhu.

Jak upozorňují média, proháněly se nosaté saigy, alias antilopy tatarské, po Zemi už v dobách mamutů, ale ve 20. století se kvůli svému gurmány ceněnému masu a především rohovině dostaly na práh vyhubení. Začala celosvětová ochrana a do 10. května letošního roku jich na světě žilo zhruba 250 tisíc - 90 procent z toho v Kazachstánu. Pak přišla neznámá nemoc a začalo masové umírání.

„Já vůbec nemám slov pro to, co se tady děje,“ citují New York Times známého biologa Joela Bergera, který spolu s kolegy z Organizace na ochranu divočiny zkoumá na místě možné příčiny hromadné smrti.

Kazašské saigy už jednou čelily podobnému ataku - v roce 2010 jich najednou zemřelo 12 tisíc. Teď je to ovšem o řád horší. A protože zatím vůbec není jasné, co záležitost způsobilo, rozmáhají se spekulace: podle vědců dává spousta místních rozsáhlá úmrtí do souvislosti s několikanásobným odpalem ruských raket ze základny v kazašském Bajkonuru.

Všechny experty na místě šokovala mortalita choroby: každé zvíře, které nemoc zachvátí, bez výjimek a velmi rychle zemře. Příčina, jak už bylo řečeno, je zatím neznámá. Vědci slibují první výsledky analýz do tří čtyř týdnů a zatím se kloní k několika scénářům.

Tím prvním je neznámý, lehce přenosný virus. Dalším může být nákaza z jídla: letošní vydatné deště daly na stepi bujně vyrůst bylinám, ze kterých se antilopy třeba otrávily. Dalším důvodem může být těžce průmyslem otrávené ovzduší Střední Asie. Na teorii o otravě ze zplodin rusko-kazašského raketového programu vědci z Wildlife Conservation Society příliš nevěří.

Podle zprávy ochranářské agentury OSN vymírání antilop v těchto dnech přestalo. Hledačské týmy stále nacházejí hromady mrtvol, ale žádná čerstvá těla. „Teď musíme rychle najít, co je zabilo, abychom mohli zabránit další epidemii,“ řekl médiím citovaný dr. Berger. „Nepohneme se dál, dokud nezjistíme, čím tohle bylo způsobeno.“

Silicon Valley je na nohou a pátrá po neznámé ženě, která vyhodila do popelnice 200 tisíc dolarů (zhruba 4 a půl miliónu korun).

Stalo se to tak, že neznámá paní přinesla začátkem května do jedné z provozoven recyklační firmy Clean Bay Area několik krabic s elektronickým odpadem. Zůstaly po manželovi, který nedávno zemřel, a ona neví, co s tím, řekla přítomným technikům - a pak odešla, aniž by na sebe nechala nějaký kontakt. 

Když technici za pár týdnů krabice otevřeli, čekalo je překvapení: uvnitř jedné z nich ležel Apple 1, jeden z dvou stovek počítačů první generace vyrobených Steve Wozniakem a Steve Jobsem v roce 1976. Tenkrát stál jeden kus 666,66 dolaru; dnes jsou o dost dražší: recyklační firma prodala computer po zemřelém manželovi do soukromé sbírky za 200 tisíc USD.

A teď Clean Bay Area usilovně a všemi možnými inzeráty pátrá po neznámé ženě, aby jí mohla předat polovinu stržené sumy, rovných sto tisíc dolarů.

Video: Desetiletý francouzský chlapec odlétá ze zairské vesnice od války, před níž jeho kamarádi utéct nemohou.

Kulturní tip: Slepá. Distribuce Aerofilms, premiéra 4. 6. Dánský film uvedený loni v Karlových Varech. Po náhlé ztrátě zraku mladé ženě Ingrid začíná představivost pracovat na plné obrátky: láska, touha i obavy se začínají zhmotňovat s intenzitou, která si nezadá s vnějším světem. Co se ovšem jeví jako studie náhlé slepoty a manželství, mění se v postupně také v netradiční hru autorů s divákem. Netradiční byla i cesta snímku do našich kin. V rámci nového projektu Scope50 jej vybrala padesátka filmových nadšenců z desítek současných evropských titulů, které ještě neměly domácího distributora.