sobota 27. 8. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Orangutanům hrozí během deseti let úplné vyhynutí, varuje Mezinárodní svaz ochrany přírody. Zprávu přináší deník The Independent a vychází z toho, že orangutan bornejský byl zařazen na seznam kriticky ohrožených druhů a připojil se tak ke svému jedinému dalšímu příbuznému - orangutanu sumaterskému, který na seznamu už figuruje.

Hlavní roli v tom hraje vypalování pralesů v Indonésii a Malajsii. Na jejich místě pak vznikají plantáže pro produkci palmového oleje, jehož globální spotřeba stále roste a poptávka se zdá být zcela nenasytná. Už proto, že se dnes přidává do tak rozdílných produktů, jako jsou chipsy, cukrovinky, pizza, nudle či zubní pasta nebo šampóny.

Reklama
Reklama

Jen za posledních pětadvacet let tak Indonésie přišla o více než čtvrtinu rozlohy svých pralesů – to je plocha srovnatelná s Německem. Pokud tento spotřebitelský trend bude pokračovat, přijde orangutan do deseti let o své přirozené prostředí.

https://www.youtube.com/watch?v=qmRaN5OcQZs

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Každá nám známá civilizace si vždy vytvořila ať už vědecký či náboženský systém, který dával smysl noční obloze. Generace byly fascinované záhadami toho, odkud se hvězdné nebe vlastně vzalo a co znamená pro člověka. Hvězdy dost možná vyprovokovaly ty nejzákladnější a nejpodstatnější otázky, jaké si jako lidé vůbec můžeme pokládat.

Touto tezí začíná Amanda Petrusich svůj vrstevnatý text Fear of the light: why we need darkness na serveru The Guardian. Spatřit noční oblohu však je něco, co začíná být západní civilizaci odepřeno. Vzhledem k masivnímu světelnému smogu – záři z nechráněného, silného a často nesměrovaného nočního osvětlení – totiž na téměř osmdesáti procentech plochy Evropy a Severní Ameriky neznáme skutečnou tmu.

Reklama
Reklama

Došlo to dokonce až tak daleko, že když v roce 1994 došlo v Los Angeles k zemětřesení a část oblasti zůstala bez elektrického proudu, zažila místní hvězdárna příval telefonátů vyděšených obyvatel, že na nebi vidí „divné věci“. Ty divné věci byly hvězdy.

Kant_Portrait

Petrusich líčí hvězdnou oblohu jako motor vědění i duchovního poznání západní civilizace, ale ruku v ruce s tím také jde strach člověka ze tmy, v níž přebývají přízraky. Počínaje pařížskými ulicemi v sedmnáctém století si do evropských měst rychle našlo cestu veřejné osvětlení, které se mělo stát zárukou bezpečnosti obyvatel. Pozoruhodné přitom je, že – jak Petrusich podotýká - doposud žádná statistika či výzkum nebyly schopny jasně prokázat, že na osvětlených ulicích dochází k poklesu kriminality či úbytku dopravních nehod.

Dokonce oproti očekávání více než dvě třetiny násilných trestných činů se ve Spojených státech odehraje za bílého dne mezi šestou ranní a večerní. Přesto ve srovnání s rokem 1890, kdy tu bylo 175 tisíc lamp veřejného osvětlení, je jich dnes v Americe instalováno přes 26 milionů - a jejich provoz stojí ročně 6 miliard dolarů.

Právě záře z nich nakonec zabraňuje západním obyvatelů okusit ten silný zážitek, který popsal Imannuel Kant: „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“

Reklama
Reklama