čtvrtek 30. 8. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Koně či psi dokážou číst lidské emoce. Vědí, kdy se jejich člověk zlobí, a kdy je naopak spokojený. To je známá, vědecky i laicky ověřená věc, kterou se chlubí každý páníček. Je možné ji přičíst faktu, že tyto druhy už člověka provázejí po tisíciletí v intimním svazku. Ale zároveň lidé zvířata podceňují: schopnost porozumět lidem (na emoční úrovni) nekončí u mazlíčků a některých pomocníků. Podle nejnovějšího objevu výzkumníků se týká například i koz, jak píše BBC.

Vědci u stáda koz na improvizovanou nástěnku umístili ve vzdálenosti 1,3 metru dvě fotografie lidské tváře, jednu veselou a druhou rozzuřenou. Kozy mezi nimi zcela zjevně dokázaly rozlišovat - a přednost dávaly té veselé. Poté, co se oběma zběžně chvíli věnovaly, obrátily se k veselé, zkoumaly ji důkladněji a intenzivněji ji očichávaly. Rozzuřená tvář zůstala osamocená, na veselou stály kozy frontu.

Reklama
Reklama

Co je zajímavé - fungovalo to pouze tehdy, když veselá tvář byla na pravé straně. Když byla na levé, kozy nevěnovaly větší pozornost žádné. Vědci to vysvětlují tím, že kozy pro zpracovávání určitých emocí užívají jen jednu polovinu mozku.  Buď je levá vyhrazená pro pozitivní emoce, nebo je pravá určená k vyhýbání se těm negativním.

Každopádně je to zjištění, které by podle výzkumníků mělo zajímat především ty, kteří hospodářská zvířata chovají. A nepodceňovat jejich senzitivitu k našim vlastním emocím. Jinými slovy, víme-li, že nemáme být nabručení směrem k lidským bytostem kolem nás, měli bychom se hezky chovat i k našim kravám, ovcím a kozám.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

V uzbeckém hlavním městě Taškentu se nachází nejstarší metro ve Střední Asii. Bylo uvedeno do provozu v roce 1977 a jeho stanice jsou monumentální – stejně jako je tomu u většiny podzemek ve městech bývalého Sovětského svazu. V jeho stanicích ale dlouhá léta platil zákaz fotografování a jeho bizarní estetika zůstávala světu skrytá. Vidět ji mohl jenom ten, kdo uzbeckou metropoli fyzicky navštívil. Letos v červnu  byl však zákaz zrušen a fotograf Rádia Svobodná Evropa Amos Chapple stanice zdokumentoval. Výsledkem je fascinující soubor fotografií, při jejichž prohlížení má divák pocit, jako by cestoval v čase do hluboké minulosti.

Jak připomíná Svobodná Evropa, v sovětských dobách centrálně plánované ekonomiky získalo město nárok na vlastní metro teprve tehdy, když jeho populace přesáhla milion obyvatel. Taškent téhle mety dosáhl na začátku 60. let. Ražba tunelů začala v 70. letech, první stanice byly otevřeny v roce 1977. Kromě přepravy lidí mělo metro plnit ještě sekundární účel – v případě jaderného útoku mělo obyvatelům města sloužit jako bunkr. Z tohoto důvodu bylo fotografování v metru až do letošního léta zakázáno.

Reklama
Reklama

Estetika stanic (možná překvapivě) odráží i muslimskou historii této země – jsou plné plastik dávno zemřelých básníků a vládců. Některé jsou honosně obložené mramorem a jejich výzdoba připomíná interiér mešit. Ve stanici Pachtakor je k vidění mozaika zobrazující čerstvě natrhané květy bavlny - Uzbekistán je jedním z největších producentů na světě. Na stěnách ve stanici metra Kosmonautů jsou velké portréty Valentiny Těreškovové a Jurije Gagarina – první ženy a muže ve vesmíru. Jejich portréty obklopují keramické obklady postupně přecházející z bílé do tmavě modré symbolizující přechod ze zemské atmosféry do otevřeného vesmíru. Zároveň obrazy obyvatelům připomínaly, že jsou součástí Sovětského svazu.

Některé stanice ale odrážejí i novější historii země a její loučení s komunistickou minulostí. Třeba bývalá zastávka Říjnové revoluce se dnes jmenuje Náměstí Amira Timura po velkém turkickém vojevůdci a dobyvateli. Přejmenována byla po rozpadu SSSR v roce 1991. Z vlajky sovětského vojáka v téže stanici také kdosi odstranil srp a kladivo, všímá si fotograf. Vagony metra ale zůstaly stejné – taškentskými tunely se stále prohánějí vlaky vyrobené v Moskvě, které si ještě pamatujeme i z pražského metra.

Celý tenhle zážitek vyjde na 1200 uzbeckých sumů, což v přepočtu odpovídá zhruba třem českým korunám. Tolik stojí jedna jízda, což z taškentské „podzemky dělá nejlevnější metro v bývalém Sovětském svazu.

https://www.youtube.com/watch?v=LsPdsRsNVNU

Reklama
Reklama