Denní menu

pondělí 9. 1. 2017

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Svět si už během minulých desítek let zvykl na hospodářské recese, které se vracejí každých sedm osm let. Nyní ale zažívá cosi po druhé světové válce nového: geopolitickou recesi. Takový je základní motiv nové analýzy hlavních globálních rizik, které každoročně v lednu vydává konzultantská firma Eurasia Group. „Už šest let píšeme o tom, že směřujeme ke světu bez globálního lídra,“ píše se ve shrnutí.

Základní pohyb byl zřejmý: Spojené státy mají menší chuť být světovým lídrem, jejich spojenci, zvlášť Evropa, slábnou; a Rusko s Čínou se snaží prezentovat alternativu. Rusko v oblasti bezpečnosti, Čína v ekonomice. Události minulého roku tento trend dále akcelerují: Brexit, odmítnutí ústavní změny v italském referendu, zvolení Donalda Trumpa, ruský úspěch na syrském bojišti, rostoucí odpor proti globalismu.

„Tento rok bude politicky nejkřehčí v poválečné historii a minimálně stejně důležitý, jako byl rok 2008 s jeho finanční krizí,“ píše se ve studii vedené americkým politologem Ianem Bremmerem. Uklidňující je snad jedině fakt, že společnost se analýzami hrozeb v zásadě živí, a může mít tudíž sklon přehánět. Hlavní rizika letošního roku vidí následovně:

  1. Nezávislá Amerika
  2. Čínský zkrat
  3. Oslabení Angely Merkel
  4. Nedostatek reforem
  5. Technologie na Blízkém východě
  6. Centrální banky pod větším vlivem politiků
  7. Spor Bílého domu a podnikatelů ze Silicon Valley
  8. Vývoj v Turecku
  9. Chování Severní Koreji
  10. Vývoj v Jihoafrické republice

Nám je neblíže třetí bod týkající se slábnoucí autority Angely Merkel, proto argumenty Eurasia Group přibližme. Od počátku finanční krize Evropa z jejího vedení profitovala. Vydržela by eurozóna navzdory všem chybám záchranné politiky, kdyby nebylo Německa? Nyní je však pozice německé kancléřky oslabena. Její uprchlická politika nemá v EU velkou podporu; a dál ji snižují teroristické útoky páchané například potomky dřívějších imigrantů z arabských zemí. Některé z nejslavnějších německých značek – Volkswagen, Lufthansa, Deutsche Bank - zažily sérii průšvihů. Vzestup populismu v jiných zemích (zvláště na východě Evropy) pak v kombinaci s Brexitem a výsledkem italského referenda komplikují Kacléřčinu představu silnější a jednotnější Evropy.

Angela Merkel před podzimními volbami sice nemá silného soupeře. Ale i v Německu hrozí posílení nacionalismu, byť si je tamní  veřejnost v převážně většině vědoma prospěšnosti EU a eura. Merkel proto s největší pravděpodobností vyhraje i čtvrté volby, její pozice však bude slabší než dosud -  což podle Eurasia Group zhorší kvalitu jejího vládnutí. Německo se také bude pohybovat v nepříznivějším mezinárodním prostředí: Donald Trump vyznává jiné hodnoty, Brexit bude stát spoustu energie, Itálie se po nadějné chvilce s Matteem Renzim vrátí k období slabých a křehkých vlád, ve Francii chtějí hlavní favorité voleb Francois Fillon i Marine Le Pen vstřícnější politiku vůči Rusku. „Evropa ještě nikdy tak nepotřebovala silnou Angelu Merkel. Jenže v roce 2017 tuhle roli nebude moci naplnit,“ uzavírá Eurasia Group.

Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Goundo Wandianga je posledním mladým mužem, který zůstal ve své vesnici. Minimálně se tak cítí. Běžné dny v rodné vsi v Casamance na jihu Senegalu tráví poleháváním pod mangovníkem, hraním si s mobilem, pomocí matce a sněním o cestě do Evropy. Je mu 21 let, ale skoro všichni jeho přátelé – i jeho bratr-dvojče – už odešli hledat štěstí jinam. Riskovali životy při cestě do Evropy, kde nejčastěji v Itálii a Španělsku vydělávají peníze a část z nich posílají příbuzným, kteří zůstali ve vlasti.

Goundo musel zůstat. Na rodinné poradě jeho příbuzní rozhodli, že chlapec s dobrými studijními výsledky nejprve dokončí školu, pak se pokusí najít v Evropě legálně práci a odletí tam bezpečně letadlem, hezky s platným vízem. „Ovšem zůstat doma je pro něj těžké,“ píše deník The Guardian v reportáži ze Senegalu, „zvláště když na Facebooku pozoruje posty svých přátel o životě v Evropě a vidí spokojené tváře svých rodičů, když Goundovi sourozenci pošlou peníze.“ Jeho matka Djenaba ostatně přiznává: „Dříve jsem neměla nic. Všechno co mám, mi poslaly děti z Evropy. Mohu si teď koupit oblečení, dost jídla i léky. Dříve jsem jen ulehala do postele a čekala, až se sama uzdravím.“

Tato situace je v jihosenegalském regionu Kolda typická: skoro každá vesnice je bez mladých mužů. Někteří odešli do Evropy, jiní stále čekají v Libyi, další se odstěhovali do velkých měst přímo v Senegalu (většina migrantů z Afriky mimochodem neodchází do Evropy, ale migrují v rámci svého regionu).

„Cesta do Evropy je náročná, ale kdo se o ni nepokusí, je považován za zbabělce,“ řekla The Guardianu Goundova teta. „Jsou tu mladí muži, kteří nemají na vycestování do Evropy peníze, ale sní o něm. A pokud ne, jsou blázni anebo jedinci, kteří nemají vůli zlepšit své bídné životy. Anebo z cesty mají strach – a to pak znamená, že jim chybí dostatek víry v Boha.“ V Senegalu neprobíhá válka, vláda a opozice se naopak bez násilí vystřídaly u moci, ekonomice se statisticky daří. Avšak životní potřeby jsou pro vesničany dražší než v minulých generacích, kdy zdejší ekonomika nebyla tolik založena na penězích. Navíc živobytí ze zemědělství komplikují klesající ceny plodin i sucho posledních let, které zřejmě padá na vrub klimatickým změnám.

Guardian reportáž Senegal
Autor: Kroulik, Pavel

Odchody za prací do vzdálených zemí mají v regionu (i v celém Senegalu) delší tradici, ovšem v posledních deseti dvaceti letech probíhá skutečná zlatá horečka. Některé rodiny do pokusů dostat někoho z příbuzných do Evropy vloží veškerý majetek. Reportérka Ruth Maclean například hovoří s manželkou muže, který se o cestu do Evropy neúspěšně pokusil již třikrát. Poprvé za ni zaplatili jeho rodiče, do druhé cesty investoval výtěžek z prodeje manželčiny krávy, kvůli třetímu pokusu prodal i zbylou rodinnou krávu. Počtvrté již odcházet nebude. „Utratili jsme vše, co jsme měli. Prostě neměl štěstí. Teď své naděje vkládáme do zemědělství,“ říká manželka neúspěšného migranta.

Masová emigrace řadě vesnic prospěla: z peněz posílaných z Evropy venkované nakupují solární panely i motorky. Změnila však mocenskou rovnováhu v komunitách, kde po staletí měli rozhodující a poslední slovo stařešinové.  Nyní klíčová rozhodnutí často činí mladší generace po telefonu z tisíce kilometrů vzdálené Evropy. Posílají eura a rozhodují částečně o jejich využití. „Stará se o nás, tak má na to právo,“ říká britské reportérce jeden ze stařešinů, který musel část pravomocí předat synovi.

Reklama