úterý 29. 5. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

„Když jsme si poprvé uvědomili, že se jedná o otravu nervově paralytickou látkou, očekávali jsme, že nepřežijí,“ říká doktor Stephen Jukes v jednom ze série rozhovorů o léčbě Sergeje Skripala a jeho dcery Julie, kteří byli otráveni látkou novičok. Interview zveřejnila stanice BBC 2 a ošetřující lékaři i další personál v nich poprvé veřejně promluvili o tom, jak probíhala léčba – potažmo případ, jenž vyvolal rozkol mezi Ruskem a Západem.

Bývalý ruský dvojitý agent Skripal jeho dcera Julia byli 4. března nalezeni v jihoanglickém Salisbury v kritickém stavu na lavičce v parku. Oba byli převezeni do nemocnice Salisbury District, kde se také v následujících měsících zotavovali. Vrchní ošetřovatelka Lorna Wilkinson, která tehdy měla službu, pro pořad Newsnight uvedla, že se svým týmem zpočátku vůbec netušila, čím byli Skripalovi otráveni a jestli se látka nedostala i k někomu dalšímu. „Zpočátku jsme nevěděli, zda se jedná jen o dva pacienty - nebo čelíme něčemu, co by mohlo zapříčinit mnohem víc obětí.“ Ani je tak nenapadlo, že by se měli sami chránit před možnými účinky. Zcela na začátku předpokládali, že jde o otravu opioidy; o změně diagnózy začali uvažovat poté, co byl do nemocnice přivezen policista s podobnými příznaky.

Reklama
Reklama

Scénář, že by Skripalovi mohli být oběťmi cíleného útoku, pak vstoupil do hry, když se policie dozvěděla o Skripalově minulosti. Hned na to také areál nemocnice obsadila, aby Skripalovým zajistila nejvyšší možnou ochranu. „Mluvil jsem se sestrou, která je měla na starost,“ vybavuje si doktor Duncan Murray z jednotky intenzivní péče, „a byla to konverzace, o které se mi nesnilo ani v nejdivočejších snech. V podstatě celý ten posléze známý příběh o ruském agentovi, který byl přijat do nemocnice za neobvyklých okolností.“

https://www.youtube.com/watch?v=ABLMWrpIn8A

Pro záchranu jejich životů byl klíčový rychlý příjem na jednotce intenzivní péče a vysoká dávka léků k eliminaci případné poruchy mozku. Lékaři zároveň vyzdvihli důležitost spolupráce s experty z výzkumného ústavu Porton Down, kteří také později určili, že Skripalovi byli otráveni novičokem.  Doktor Murray přičetl překvapivě rychlé zlepšení zdravotního stavu velmi dobré intenzivní péči a spolupráci celého týmu. Přesto dlouho nebylo jasno. „Věděli jsme, že uděláme všechno, že zkusíme všechny možnosti léčby a terapie, že zajistíme nejlepší klinickou péči. Ale všechny důkazy nasvědčovaly tomu, že to pacienti nezvládnou,“ říká zmíněný Stephen Jukes.

Skripalovi však postupně nabývali vědomí, zotavovali se. A doktoři mezitím zvažovali, jak jim budou sdělovat informace, které podléhaly utajení. Zároveň museli určit i správný okamžik, kdy detektivům dovolí výslech Skripalových. „Bylo to těžké rozhodování. Na jedné straně chcete své pacienty ujistit, že jsou v bezpečí a že se o ně staráte, na druhou stranu jim nechcete poskytnout informace, které by mohly ztížit souběžné policejní vyšetřování,“ vysvětluje doktorka Christine Blanshard. Z obav o své pacienty také trvali na tom, aby si vyšetřovatelé zajistili soudní příkaz k odebrání vzorků krve.

Když byli Skripalovi ve stabilizovaném stavu, hlavním úkolem bylo zajistit do budoucna normální chod tělesných funkcí. Tým lékařů ze Salisbury District Hospital stanovil kombinaci léků a pokračování léčby ve spolupráci s mezinárodními experty a kolegy ze zmiňovaného institutu Porton Down. Julia Skripal pak nemocnici opustila 9. dubna, její otec Sergej 18. května.

Tím však uzdravování nekončí. Oba se ukrývají na neznámém místě pod ochranou a léčí se ambulantně.  Julia jen před týdnem poskytla veřejné prohlášení. „Stále je pro mě obtížné vyrovnat se s tím, že nás napadli. Měli jsme štěstí, že jsme pokus o atentát oba přežili. Naše zotavování probíhalo pomalu a bylo velmi bolestivé,“ řekla. Klinická léčba prý byla invazivní a značně deprimující.  „Můj život se obrátil vzhůru nohama a já se zkouším vyrovnat s devastujícími změnami – fyzickými i psychickými. V dlouhodobém výhledu doufám, že se vrátím domů, do své země,“ řekla, nicméně odmítal pomoc ruské ambasády.

A doktorka Blanshard pak v závěru textu na BBC přiznává: „Na celém světě je s léčbou následků otravy novičokem zkušenost u tří lidí - stále se máme co učit.“

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Také českým tiskem proběhla zpráva o právě schváleném švédském zákonu, který nově upravuje legislativu týkající se sexuálního násilí a vstupuje v platnost 1. prvního července. Velkou pozornost vzbudil zejména text severu Novinky.cz, který tvrdí, že podle nové normy bude pro sexuální aktivity nutný písemný souhlas obou (případně všech) zúčastněných. Stejně jako v případě řady podobných zpráv z poslední doby, realita je i zde od poplašných zpráv sdílených rozhořčenými čtenáři dramaticky odlišná.

Jednak není jasné, proč vyvolalo pobouření až Švédsko, když podobný zákon letos počátkem dubna přijal také Island a delší dobu platí v jiných evropských zemích; více než dekádu ve Velké Británii, dále na Kypru, Belgii, Irsku, Lucembursku či Německu. Změnu zákonů zvažují v Dánsku a Finsku, naopak Norové podobný návrh nedávno zamítli.

Reklama
Reklama

A rovněž není jasné, jak autor či autorka (text na Novinkách není podepsaný) přišel na to, že bude nutné mít písemný souhlas, když se v zákoně píše o jasném verbálním či fyzickém souhlasu. Zákon navíc dodává, že pokud signály budou slabé či nejednoznačné, je na místě se ujistit, že partner či partnerka sex opravdu chce. Jinými slovy je zde zdůrazněno, co nám vštěpovali rodiče a učitelé od dětství: když nevím, zeptám se.

Dosavadní praxe v těchto zemích ukazuje, že jakkoliv je stíhání a trestání sexuálního násilí nadále z logicky věci velmi komplikované, protože jde často o situace beze svědků a velmi často o lidi v blízkém vztahu, žádná vlna psaných smluv o sexu se po změně legislativy nezvedla. Vyvolala nicméně celospolečenskou debatu o tom, co se zdá jasné, ale řadě lidí jasné není: totiž že sex má být dobrovolná aktivita.

https://www.youtube.com/watch?v=pZwvrxVavnQ

A také diskusi o tom, jak má vlastně vypadat jasný „souhlas“ se sexem, a jak naopak zcela určitě nevypadá. Kupříkladu v Británii připravila tamní policie video, v němž za použití jisté nadsázky přirovnává sex k pití čaje. Když vám někdo nabídne šálek čaje, také nemáte povinnost jej vypít a v průběhu pití vás může přejít chuť. Stejně tak by nikdo nenabízel čaj spícímu či zdrogovanému člověku, případně mu ho rovnou nalil na hlavu - protože v tomto stavu jednoduše nemůže jasně vyjádřit, jestli čaj chce, nebo ne.

Právě v tomto směru se zákony liší do starší legislativy, která znásilnění definuje jako sex, k němuž byla jedna strana násilím či nátlakem donucena proti své vůli, čili s ním nesouhlasila.  Ve většině evropských právních systémů včetně českého už se oběť nemusí fyzicky bránit; stačí, když já najevo nesouhlas verbálně nebo třena pláčem. Jenže problém je právě v tom, že jsou situace, kdy tento nesouhlas není možné plně či vůbec projevit: právě ve spánku, v těžké nemoci, v mdlobách, v opilosti či po konzumaci drog.

Zatímco (také české) zákony už nyní definují tyto stavy jako „bezbrannost“ a lidem, kteří tuto bezbrannost zneužijí, to v soudním řízení přitěžuje, švédští legislativci jdou dál. Říkají, že sex s někým, kdo se k tomu nemůže vyjádřit, je znásilnění. A nejde jen o trestání sexuálního násilí, ale rovněž o obecnější debatu. „Chceme změnit společenské hodnoty a postoje,“ prohlásil švédský premiér Stefan Löfven.

Jak dodává v listu The New York Times Katarina Bergehed ze švédské pobočky Amnesty International: „Tyto zákony jsou normativní – stanovují, co je ve společnosti přijatelné, a co už ne.“ A připomíná, že podobně zafungoval zákon z konce sedmdesátých let zakazující fyzické trestání dětí.

Obavy a námitky, které se proti zákonu objevily i v českém veřejném prostoru, jsou do značné míry pochopitelné. Jenže řada z nich opět nemá reálný základ. Třeba předpoklad, že podle nové legislativy bude muset u soudu obviněná osoba dokládat, že souhlas skutečně získala. Podle švédské advokátní komory, jak ji cituje americký týdeník Newsweek, bude důkazní břemeno dál na obžalobě jako doposud. Zároveň jsou právníci k zákonu skeptičtí: pochybují, že povede k lepšímu trestání sexuálního násilí.

Reklama
Reklama