0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu12. 12. 20174 minuty

Drobní kapitalisté, spojte se! Přímá demokracie by se mohla uplatnit v řízení firem

Autor: REUTERS

Kapitalismus, alespoň v “klasickém” anglosaském podání, má za sebou mizernou dekádu. Netvrdí to nikdo jiný než kapitalistický věstník The Economist - a hned připomíná prudký nárůst nerovnosti ve společnosti a finanční nestabilitu, která vyvrcholila kolapsem právě před deseti lety. “Neúprosná honba za vyššími cenami akcií dovedla velké firmy k chování, s jehož přispěním se svět jeví jako horší místo k životu. Sedadla v letadlech jsou stále menší, energetické firmy znečišťují ovzduší, nadnárodní společnosti exportují pracovní místa do zahraničí a firmy ze Silicon Valley se vyhýbají placení daní,“ konstatuje britský týdeník. Ale kromě žehrání se snaží hledat řešení. Nedávno jsme na tomto místě v menu zmiňovali, že doba je zralá pro hledání alternativ a nečekaných zvratů. The Economist nabízí možnost přímé demokracie - ovšem nikoliv v politice, ale v řízení firem.

Není to úplně výmysl redaktorů z centra Londýna, text stojí na studii držitele Nobelovy ceny za ekonomii Olivera Harta z Harvardovy univerzity a Luigiho Zingalese z Chicagské univerzity, autora knihy Capitalism for the People (Kapitalismus pro lidi). Ti tvrdí, že chování firem by mělo odrážet nejen hlad investorů po zisku, ale také jejich další životní hodnoty a postoje. Díky informačním technologiím to je prakticky proveditelné. A naše vlastní představy o tom, jak vlastně kapitalismus funguje, by se jen v jistém smyslu vrátily o kousek nazpět.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Poměrně nedávno se za nedílnou součást zdravé kapitalistické společnosti považovalo masivní investování drobných “kapitalistů” na burze. Ještě v 60. letech držely 80 procent všech amerických akcií jednotlivci, v Británii to bylo 50 procent. Margaret Thatcher vedla širokou privatizační kampaň právě s představou obyčejných lidí, kteří získávají skrze akciové trhy nejhlubší účast a zájem o fungování kapitalistické ekonomiky.

Dnes sice třeba ve Spojených státech investuje sto milionů Američanů, ale většinou tak činí skrze různé fondy a investiční společnosti. Osobní vazba je ta tam; skutečným vládcem je investičním manažer se svým báječným platem. Z investorů se stala anonymní masa dožadující se zisku, aniž přesně chápe, odkud vlastně plyne. Systém základní odpovědnosti za zdroje peněz se rozpadl. “Pokud například supermarket vydělává na prodeji zbraní mentálně vykolejeným zákazníkům,” píší zmínění profesoři ve své studii, “držitelé podílů nemají žádné nástroje, jak následkům zabránit.“ A většinou o tom nemají ani tušení. Jedinou hrází a pojistkou slušného chování je potom regulační politika vlády. A tu, jak známo, není zase tak složité zlobbovat.

A teď si představme zvrat. Něco jako investiční aplikace na chytrém telefonu, která umožňuje miliónům drobných investorů uplatňovat “investiční demokracii”. “Babičky z Grand Rapids a kovbojové z Colorada by třeba hlasovali pro víc místa na nohy na palubách letadel Delta Airlines, pro to, aby Exxon akceptoval vyšší cenu za skleníkové plyny při těžbě ropy, aby IBM přesunulo část pracovních míst z Dillí do Detroitu a Apple aby platil vyšší daně než dnešních 18 procent, “ sní The Economist.

Nepochybně by to mělo velká rizika. Požadavky investorů by ve skutečnosti mohly být snadno natolik zmatečné, že by si s nimi žádný firemní management nebyl při nejlepší vůli schopen poradit. Nebo by investoři sice shodu našli, ale byla by - slovy týdeníku - “stupidní, vrtošivá a hrozivá”. Jak jen to zní povědomě, ovšem tady by aspoň investoři zplakali nad svým vlastním výdělkem.

Autoři studie ale nejsou naivní - ani záludní jako někteří populisté, kteří tlačí na přímou demokracii v politice. Předpokládají, že by hlasování muselo mít přísná pravidla a že by pravděpodobně muselo zůstat nezávazné - správní rady by byly povinny je zaznamenat a zvážit, ale nebyly by nuceny podle nich za všech okolností jednat. Celý nápad je asi trochu sen, nicméně zajímavě odráží napětí doby. Něco nefunguje a mnoho lidí trpí pocitem, že správu veřejných věcí nemají v rukou. A alespoň podle týdeníku The Economist, který je jinak zásadním odpůrcem přímé demokracie, jsou firmy vlastně na neustálé zasahování zvenčí a společenské tlaky uzpůsobeny lépe než politická struktura parlamentní demokracie.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].