Viscerální trailery

Vis…co? Viscerální. Tedy působící na tělo, až do hloubky, do střev, vyvolávající husí kůži, zrychlený tep a tak dále. Tak se dnes dělají ukázky na filmy čili trailery. (Traj-le-ry jako ta-ble-ty!)

Když trailery kdysi dávno začínaly, spíš upozorňovaly na obsazené filmové hvězdy, uváděly citáty z recenzí a říkali nám, že filmy budou strhující a vzrušující. Samy ukázky ale tolik nebyly. Ještě v 90. letech bylo umění traileru postavené na tom, že nám co nejpodrobněji představí děj, abychom věděli, na co jdeme. Typickým příkladem budiž třeba Titanic. Jeho tehdejší trailer měl přes 4 minuty: 
https://www.youtube.com/watch?v=zCy5WQ9S4c0

Když to porovnáte s dnešním trailerem na 3D remasterovanou verzi, která má jen 2 minuty, vidíte jakoby úplně jiný film:

https://www.youtube.com/watch?v=Aaj1M5wDigg

Především se v druhé ukázce nedozvíte prakticky nic o ději, ale vidíte maximum emocionálně vypjatých a akčních momentů, které na sebe hladce navazují (přestože ve filmu jsou od sebe odděleny). Je samozřejmé, že notoricky známý film při svém znovuuvedení do kin nepotřebuje informovat publikum o tom, na co půjdou a spíš zdůrazňuje zážitek (experience) a vizionářství režiséra, Jamese Camerona.

Nicméně, posun je viditelný a dokládají ho i trailery na úplně nové filmy. Nejvíce se v současnosti mluví o Prometheovi od Ridleyho Scotta.

Má jít o jakési velmi volné „předpokračování“ (prequel) ságy Vetřelec, v níž ale žádní vetřelci nebudou. Z ukázky si přitom odnesete jen velmi nejasné dojmy z velmi hutné atmosféry a mimořádně intenzivního a drásavého zvukového doprovodu, který boří hranice mezi klasicky chápanou filmovou hudbou a významotvorným hlukem. (A možná tam už ani nehrají roli zachytitelné významy, ale právě jen to viscerální působení.)

Dosavadně řečené je jen výcucem ze zajímavého článku časopisu Salon.com. Abych tedy nebyl obviněn z čistého plagiátorství, tak přiznávám zdroj, a ještě přidám jeden mnohem viscerálnější a nepochopitelnější trailer z poslední doby. Tvrdím to už minimálně 10 let: asiati jsou ve všem napřed. I v tom, jak si komerční filmy dovolí být nesrozumitelné. Takové tai-chi jste asi ve vašem parčíku nebo čajovně ještě neviděli:

https://www.youtube.com/watch?v=wQ8DLJ3q97c&feature=youtu.be
Zkuste jen samotný přístup v prezentaci (nikoli výši rozpočtů) porovnat s českými filmy. Kterému se naposledy povedlo vyvolat ve vás něco tělesného, kromě obligátní nevolnosti? Berte to jako anketní otázku na víkend.