Svobodu pro Smetanu a subjektivitu pro dokumenty!

Ještě malá vzpomínka na jihlavský festival dokumentárních filmů. O snímku, na nějž přišlo nejvíc lidí, trval dvakrát déle, než bylo oznámeno, měl zakázáno soutěžit, vlastně ještě nebyl hotový a bude mít nepředvídatelnou dohru za pár měsíců, až bude odvysílán v televizi.

Snímek Svobodu pro Smetanu! od Víta Klusáka a Filipa Remundy měl první hrubou verzi dokončenou v úterý a do páteční festivalové premiéry jej vedení televize nestačilo schválit do soutěžní sekce Česká radost.

Tvůrci samozřejmě mít můžou z této kontroverze radost. Nějakým způsobem tím navazují na kauzu samotného protagonisty - olomouckého řidiče autobusu Romana Smetany, o němž se toho v posledních měsících hodně namluvilo v souvislosti s přimalovanými tykadly na plakáty ODS a vyhýbáním se trestu, který za to dostal.

Je svým způsobem fascinují, jak se Smetana stal obětí mediálních zkratek a jeho čin nesprávně posuzují mnozí příznivci i odpůrci. Shrňme si tedy jen rychle pár fakt. Smetana pomaloval a popsal několik plakátů, které měli vylepené olomoučtí autobusáci na svých vozidlech, protože ho rozčilovala míra pokrytectví politické kampaně. Prásknul ho kolega, který nechtěl mít opletačky, protože je za stav vozu jinak zodpovědný.

Smetana chvíli zapíral, pak se přiznal. Byl odsouzen k pokutě 15 tisíc korun a 100 hodinám veřejně prospěšných prací. Pokutu zaplatil. Veřejně prospěšné práce odmítl, protože necítil, že by se měl napravit, jak zaznělo v odůvodnění rozsudku. Svůj čin nepovažoval za nic špatného, ale za formu protestu, projevení názoru a způsob komunikace. Plakáty nebyly zničené, byly doplněné o určitou zprávu. „Politici si nemůžou myslet, že s námi budou komunikovat jen oni, nemůže to být jednosměrné," shrnuje svůj postoj dnes.

Jádro sporu a Smetanova zarputilost ale spočívá v tom, že jej soudila manželka politika ODS Ivana Langera, který byl na plakátech rovněž pomalován. Smetana soudkyni považoval za podjatou, ale nechal na ni, zda sama přijde na to, že není oprávněná ho soudit. Poté, co jej skutečně odsoudila a stanovila mu nesmyslně vysoký trest za čin, který nemá žádnou společenskou nebezpečnost, chtěl schválně nechat zajít případ do úplné absurdity a nechat se zavřít. Jako svobodný a bezdětný člověk si to mohl nechat dovolit.

Lidé, kteří nemají moc smyslu pro absurditu, občanskou statečnost a zásadovost a myslí si, že vše lze vyřešit jen v rámci stávajícího systému a nelze ho nijak překročit či změnit, se rozhořčeně ptají: Co je to za exhibicionistu a vandala? Proč aspoň nepodal námitku, že soudkyně je podjatá? Proč těch 100 hodin neodpracuje co nejméně namáhavým způsobem a neprotestuje jinak? Tyto návrhy jsou ovšem zcela liché a nechápou princip občanské neposlušnosti, jaký známe už od Gándhího.

Roman Smetana jistě nedělá nic tak zásadního jako on, navíc se pokreslení plakátů může jevit dětinsky a celý odpor pak nepromyšleně a neproduktivně. Ale nyní už se beztak jedná o druhé dějství. Má se jakýkoli občan „napravovat“, pokud nějakému politikovi přimaluje tykadla, nebo o něm na základě důvodného podezření řekne, že je zloděj? Tady už vůbec nejde o vandalismus. Materiální škoda byla dávno uhrazena; jde čistě o ideový spor a ukázku nátlaku moci na bezbranného občana, který stojí na nižší příčce společenského žebříčku. Právo (tedy i soudní rozsudky) a spravedlnost od sebe mohou být často vzdálené a ukázkou pokroku je, že se proti nespravedlnosti umíme ohradit.

Tvůrci filmu, kteří se dosud ve svých dílech (Český sen, Český mír, Vše pro dobro světa a Nošovic) vyhýbali vyjadřování jasných názorů a snažili se spíše zachycovat absurditu světa, tentokrát poprvé s někým jasně sympatizují. (Jistě, i dříve bylo možné vypozorovat, že jsou spíš proti umístění amerického radaru v Brdech, nebo se jim nelíbí politika automobilky Huyndai, ale zároveň se vyloženě nepřikláněli k těm, kteří byli postižení zvůlí mocnějších.) Tímto nynějším krokem, kdy dokonce demonstrativně sami nastříkají na billboard sprejem tykadla Tomáši Topferovi, se stávají "spiklenci“ či komplici. Objektivita dokumentu tak umírá, kodex ČT je vyhozen z okna a zadupán do země. A tenhle aktivismus si, prosím, dovolují páchat za „naše peníze“!

Ano, zhruba tak se dá taky reagovat. Můžeme podobná gesta nazývat pozérstvím, ale děláme to většinou proto, že pracujeme jen se zkratkovitým obrazem, který jsme si o někom vytvořili z médií.

Film ukazuje Romana Smetanu jako tichého, přemýšlivého a ostýchavého muže; nehraje si okatě na skromnost ani zásadovost - a nic také nepřehání. Netouží po pozornosti, kamery jsou mu nepříjemné, natáčení několikrát odmítal. Z jeho rozhodnutí jít si případně sednout za mříže mu neplynou výhody a není to nic, čím se dá chlubit v hospodě, do níž beztak moc nechodí.

Rozhodnutí Víta Klusáka a Filipa Remundy nepředstírat objektivitu tím, že „dáme stejný prostor druhé straně“, je zcela správný. Z filmu jasně plyne, že zástupci „druhé strany“ (Ivan Langer, jeho manželka, představitelé ODS) se vyjadřovat moc nechtějí a není moc těžké si domyslet proč. Nejvíce noblesy si zachová nakonec Petr Nečas, který po prohraných volbách neuteče před Romanem Smetanou, jenž proniknul do štábu ODS, a několik minut s ním debatuje. Sice je zjevné, že i jemu uniká podstata problému a morálnost činu a pořád mluví jen o materiální škodě, která už dávno není tématem - ale aspoň přizná, že za čin, jenž Smetana provedl by se ani nemělo žalovat.

Příznačné je, že právě v senátních volbách využilo několik politiků toho, aby si na Smetanově kauze přihřáli polívčičku a na svých billboardech tvrdili, že jim „tykadla nevadí“, případně si je sami nechali přimalovat (resp. vytisknout). Problém je, že nikdo z nich přitom Smetanu nezmínil; nikdo se ho nezastal a nikdo nebyl schopný pojmenovat, v čem přesně je problém. Totiž, že za čin podobného typu rozumně uvažující soudce nemůže udělit trest v podobě veřejně prospěšných prací, protože stát nemá co občanům napravovat hlavu v tom, co si mají myslet o politicích.

Možná vstupujeme pomalu do stádia, kdy se stává stále zřejmější, že objektivita dokumentů je překonané kritérium; již nemá cenu předstírat, že dovedeme mít na politické otázky neutrální pohled. Doufejme, že film Svobodu pro Smetanu! se nestane obětí cenzury, bude odvysílán v exponovaném čase a všechny finální úpravy budou vyhovovat jeho autorům.