Mohlo být také o dost hůř

Ani ne několik hodin po volbách se „přátelé“ z vítězné ČSSD rozhodli pod taktovkou prezidenta zaříznout svého předsedu. Nálož různých scénických hororů nás možná začne brzy přemáhat, proto je třeba pro začátek připomenout, že volby mohly také dopadnout mnohem hůř a že vlastně nedopadly tak špatně.

Existuje stotrojka

Důležité zprávy jsou tři: existuje zde jakási minimálně blokační (i když bohužel nikoli koaliční) „stotrojka“, která může v této zemi blokovat nejhorší legislativní, ale i jiné excesy, jako je výrazný posun doleva, nápady na znárodňování apod. Tvoří ji KDU-ČSL, ANO, ODS a TOP 09. O straně ANO Andreje Babiše si můžeme myslet cokoli, ale protože je pan Babiš podnikatel, určitě nebude souhlasit s radikálními posuny daňového zatížení ani s pokusy likvidovat „parazitní“ živnostenský stav. Ani nebude zpochybňovat soukromý majetek či základní zakotvení země v EU apod.

Tento výsledek není žádná samozřejmost. Mnoho nescházelo a většinu mohla mít sociální demokracie s komunisty nebo ČSSD s komunisty a Úsvitem a nebo ČSSD s komunisty a SPOZ. Nedělejme si iluze o tom, že snaha odstřelit Bohuslava Sobotku v čele ČSSD nějak souvisí s dosaženým volebním výsledkem ČSSD. Vůbec ne. Pokus o odstranění Sobotky by proběhl za každých okolností a sobotní večerní schůzka v Lánech byla nepochybně domluvena dávno před volbami. Takže opakuji: mohla tu být také úplně jiná většina.

Voliči vyvažují

Druhá dobrá zpráva je, že zcela propadlo prezidentské hnutí SPOZ. Je to jedna z lepších informací o této společnosti. Lidé si říkají, že dali v přímé volbě Miloši Zemanovi hlasů až dost, vědí, že si uzurpuje moci podle gusta, a není žádný důvod k tomu, aby k tomu potřeboval ještě nějakou prezidentskou stranu. Lze to číst i jako jakési vysvědčení Zemanovu chování: arogantní jsi dost, ještě další berličku k tomu nepotřebuješ.

Miroslav Šlouf zaslouží vyznamenání, bez něj by to možná dopadlo úplně jinak. Je totiž třeba sbírat informace také „v nižších cenových skupinách“ - a tam se člověk například dozví, že „tohle“ (takové zacházení) si „Mirek Šlouf“ přece od Zemana nezasloužil.

Také je to zpráva o tom, že v prezidentské volbě Zeman zvítězil nikoli proto, že by k němu lidé vzhlíželi jako k modle a okouzlovalo je jeho charisma, ale proto, že pocítili na vlastní kůži opravdu nepovedenou ekonomickou politiku dvou minulých vlád - jež bohužel znamenala téměř pět let nesmyslného hospodářského propadu, který žádná okolní země nekopírovala. Lidé mimo větší města, na něž krize dopadla nejvíc, prostě především nechtěli v prezidentské volbě volit kandidáta vládní koalice.

Konec Klause

Poslední dobrá zpráva je zřejmě definitivní odchod Václava Klause – kromě Zemana další jednoznačně destruktivní a negativní síly české politiky – do zaslouženého důchodu. Na plakátech hnutí Hlavu vzhůru obraz smutně vyhlížejícího politického důchodce s hlavou spíše svěšenou, to asi opravdu zabrat nemohlo.

Klausův odchod znamená i výrazné oslabení českého euroskeptického proudu, na kterém stejně nikdy nebylo nic spontánního a autentického a byl dán především tím, že spousta vlivných lidí v politice, médiích a institucích všeho druhu se snažila Klausovi konjunkturně podbízet a přitakávat.

Naše „Nashledanou Klausovi“ je však třeba pro jistotu přece jen zaklepat na dřevo, protože politický pohřeb a posílání do politického starobince v případě tohoto muže už proběhly vícekrát. Říká se, že Miloš Zeman Klausovi slíbil rychle druhé předčasné volby, před nimiž by Klaus stačil konsolidovat pravici. Jenže koho by teď chtěl asi konsolidovat? Z jakého popela by asi chtěl povstávat? Nebude prostě zájem – nebude si ho žádat ani TOP 09, ani ANO, ani lidovci, ani ODS.

A maličkost navíc: Miloš Zeman dal poměrně jasně najevo, že žádné další předčasné volby si nepřeje (přeložme si – s Klausem, kterého jsem navíc v neděli v poledne v Otázkách Václava Moravce okázale nazval „Krausem“, už nepočítám).

Strany se na lidi vykašlaly

Když se podíváme na některé letmé analýzy překvapivého úspěchu hnutí ANO, pak se vesměs můžeme dočíst, že Češi potřebují Mesiáše, modlu; že propadli antisystémovému populismu, že se odvrátili od klasických politických stran. Na celou věc se však přece můžeme podívat úplně opačně. Byly to klasické strany, kdo se odvrátil od občanů, členů i voličů.

Projevila některá strana zájem o to, aby do ní její voliči a potenciální voliči vstupovali? Naopak. Zvítězil strach – noví členové by mohli stranu unést a odvést někam, kam si to její šéfové, případně zakladatelé nepřejí. S takovým strachem a předpojatostí se ale politika úspěšně dělat nedá.

Totéž platí i pro nové tváře. Proč se třeba TOP 09 prezentovala již poněkolikáté stejnými tvářemi? Proč lidi jako Martin Komárek, Věra Jourová, Martin Stropnický apod. nekandidují za TOP 09 nebo ČSSD? A takových lidí leželo a leží (a s nimi i moc) na ulici stovky. Proč třeba takový Daniel Herman nekandiduje za TOP 09? Proč to napadne Babiše a Bělobrádka, a Kalouska ne?

Je zvláštní, s jakou lehkostí bývá dnes TOP 09 označována za „tradiční“ systémovou stranu. Vždyť s pákovým efektem (počet členů na počet poslanců) dosáhla TOP 09 snad historického světového rekordu.

Co je to ANO?

Andrej Babiš má spoustu lidí a peněz, aby se hájil sám a bránil se před útoky, přesto si dovolím odporovat, když někdo říká, že to je strana, která odmítá polistopadový vývoj. Vždyť takový Martin Komárek – ač předtím v KSČ – byl 23 let po listopadu mainstreamovým komentátorem a de facto členem místního establishmentu. Totéž Martin Stropnický na pozici herce a velvyslance. Totéž vlastně Babiš jako velkopodnikatel. Jeho úspěchy mu přece nabídl polistopadový vývoj.

Babiš podle mého soudu není žádný geniální stratég, který chce založit národní obchodní řetězec a banku a „řídit stát jako podnik“ (tohle intelektuální cvičení je sice zajímavé, ale mělo by smysl, kdyby měl 51 procent, a i tak snad máme jakési ústavní zřízení). Takový Miloš Zeman řídí stát jako svůj podnik už dlouho a nikdo to intelektuálně nerozebírá.

Podle mne si Babiš a jeho lidé ve stejném reálném čase jako komentátoři a analytici teprve ujasňují, co vlastně chtějí a proč do té mašinerie vlastně vlezli. Mění názory v přímém přenosu, ale to je spíše odraz reality.

Největší slabinou Babišova ANO je, že o „odhadem“ většině 46 nových poslanců tohoto hnutí sám Babiš vůbec nic neví. Někdo mu je prostě doporučil jako „odborníky“ a on je  akceptoval. Co to znamená, vůbec nevíme; a neví to ani Babiš.

Další slabina je, že do Babiše si teď bude (a už se to děje) leckdo něco promítat: že by třeba mohl zachránit Bohuslava Sobotku nebo pomoci vytvořit koalici proti Miloši Zemanovi. Jenže o Babišových zásadách nic nevíme, zato tušíme, že si bude chránit hlavně svoje aktiva. Babiš podle mého soudu nebude příliš riskovat - a nějakou zásadovost a vůli k boji či riziku nezosobňuje díky své předlistopadové minulosti třeba ani Martin Komárek a někteří další.

Babiš kontra Kalousek a Schwarzenberg

Na začátku textu zmíněná „stotrojka“ má bohužel velmi slabý či takřka žádný koaliční potenciál. Prvním důvodem je ODS, která se už opravdu těší na odpočinek v opozici, je prostě unavena sama sebou a mocí. A druhým důvodem jsou bohužel osobní vztahy. Babiš si vzal osobně Schwarzenbergův a Kalouskův názor, že s ním coby „estébákem“ nikdy nepůjdou do vlády -  a lidé, kteří ho znají, říkají, že to asi není vratné. Babiš si podobně jako Zeman pamatuje, kdo ho urazil.

Totéž bohužel platí z druhé strany. Miroslav Kalousek také Babišovi nikdy neodpustí, že se kvůli němu nestal hegemonem pravice, a ostatně nemají se rádi už z Babišova „grossovského období“. Je to sice škoda, ale tak nějak to vypadá, že TOP 09 i ODS budou nadále střílet ze svého kanonu na více cílů: nepřítelem i zlem budou Zeman i Babiš zároveň, občas ještě nějaký lidovec. A podle toho to dopadne.

Zamrzí to o to víc, že si Karla Schwarzenberga pamatuji v předpolitickém období jako efektivního moderátora znepřátelených frakcí a křídel od Slovenska po Rakousko.

Jaké jsou varianty

Tzv. stotrojku jsme odepsali. Co tu máme dál? Miloši Zemanovi nevadí rozklad ČSSD v jeho režii mimochodem proto, že jeho nejzamilovanějším scénářem je obměněná Rusnokova vláda, která přibere třeba pár Babišových odborníků a legislativních priorit, a získá tak od ČSSD a ANO důvěru.

Náhradní variantou je Hašek jako premiér v koalici s KDU-ČSL (jednobarevná vláda s 20 procenty mandátů by byla světový unikát) tolerovaný ANO. Zde - ale i v prvním případě - je přitom možné, že Babiš třeba všechny svoje lidi o tomhle scénáři nepřesvědčí, i kdyby měl zájem.

Další variantou je, že Babiš se pokusí zachránit Sobotku a řekne, že nikoho jiného nebude ani skrytě, ani otevřeně zatím podporovat. To by se však Babiš musel ukázat jako velký bojovník, protože dostat se do otevřeného střetu se Zemanem by nebyla žádná legrace.

Pro nejbližší měsíce to vypadá tak, že Zeman začne pověřovat vyjednáváním o vládě (i když ústava to nezná) až po ustavení orgánů sněmovny, která se ovšem neustaví dlouhé měsíce. Když pak někdo řekne „já chci být premiérem“, tak mu praví – ty už máš přece funkci.

Pak bude pověřovat různé lidi, jimž to sestavování za pár týdnů či měsíců nevyjde, anebo vyjde a on je stejně nakonec premiérem jmenovat nebude (zajímavé je, že Jiřího Rusnoka žádným vyjednáváním nepověřoval a jmenoval ho premiérem rovnou). Za pár týdnů či měsíců přijde na řadu někdo další. Rusnokova vláda si tu bez důvěry ještě pobude. A nakonec možná někdy, třeba až za rok – a výrazně pozměněna – důvěru získá.

Psáno 28. 10, vyšlo v Hospodářských novinách 29. 10.