Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Každá politická činnost či vyjednávání není hlasováním nebo projevem

O Kalouskovi, projevu, imunitě apod.

Miroslav Kalousek • Autor: Milan Jaroš
Miroslav Kalousek • Autor: Milan Jaroš

Přičte-li se k 96 opozičním hlasům 42 poslanců TOP 09, vznikne pohodlná většina (je třeba 120 hlasů) pro rozpuštění sněmovny. Moc jsem tomu nevěřil, nicméně v koutku duše jsem přece jen doufal, že TOP 09 bude do poslední vteřiny říkat NE, ale nakonec řekne ANO.

Co mohlo být příčinou této taktiky, o níž bohužel kromě autora Auditu nikdo neuvažoval? Kdyby TOP 09 říkala od začátku ANO rozpuštění, řekli by nakonec komunisté NE. Takhle by to nemohli komunisté tušit, pokud by se to nějak neprozradilo.

Stal se opak. Kalousek sice hřímá o tom, že je třeba zastavit predátora, ale ve skutečnosti dělá TOP 09 přesně to, co si ten predátor přeje, zcela a úplně v jeho režii.

K podobnému názoru dochází například i Jiří Pehe a Jan Lipold na Aktuálně.cz.

Pro Český rozhlas jsem ve středu sepsal tuto analytickou poznámku:

První část dnešního komentáře bude poněkud didaktická, posluchači odpustí. Věci je ale třeba vysvětlit skutečně „polopaticky“. Symptomatické pro současnou debatu je, že mnozí její účastníci zaujímají velmi emotivní, radikální a vyhrocené postoje, a lze přitom s úspěchem pochybovat o tom, že znají jádro věci.

Nejprve tedy k tomu, jak to je s tou imunitou. Poslanecká imunita je v této zemi strukturovaná. Její jádrová část, ta nikdy nezpochybnitelná, se týká projevů a hlasování v parlamentu, říká se jí také indemnita či nepostižitelnost. Pak jsou tu záležitosti imunity, které se týkají přestupků a přestupkových řízení: poslanec je načapán, jak řídí opilý, když nacouvá do popelnice, narušuje noční klid nebo ukradne něco v samoobsluze. To má svůj řád a předpisy a tím se dnes zabývat vůbec nebudeme. 

A pak jsou tu trestné činy páchané poslanci. Pokud je chce policie stíhat, musí vždy žádat parlament o vydání. Tyto trestné činy mohou být páchány ve sněmovně i mimo ni, jsou to všechny trestné činy, které nemají žádnou souvislost s politickým projevem. Ten výraz souvislost ale není úplně přesný. Jde spíše o všechny trestné činy, které nejsou zároveň politickým projevem. V článku 27 ústavy totiž stojí, že imunita se vztahuje na hlasování poslanců v Parlamentu ČR a na jejich projevy učiněné tamtéž. 

Státní zástupci z Olomouce si situaci vyložili tak, že domlouvání trafik výměnou za konkrétní hlasování a vzdání se mandátu je nejen trestná činnost (to všichni víme, že si to pánové Ištvan a spol. myslí), ale že tato činnost není ani hlasováním, ani politickým projevem, popřípadě s ním ani nesouvisí. (U bývalých poslanců není a nebylo třeba žádat zpětně o vydání. O vydání se žádá proto, že je chráněna sněmovna jako celek či orgán proti eventuální zvůli exekutivní moci, a sněmovna jako celek má po odchodu tří poslanců ODS dávno jinou podobu.) U poslance Nečase bylo pochopitelně třeba žádat o vydání. 

Nejvyšší soud už podobně jako v případě Bárta–Škárka rozhodl, že „projevem na půdě sněmovny“ je vlastně každá „politická činnost“ ve sněmovně. Jednání tří poslanců bylo – a to je právě sporné – jednáním na pomezí politické činnosti (jak budu hlasovat) a kriminálního jednání, či dokonce vydírání a kupčení (budu hlasovat tak a tak, popřípadě se vzdám mandátu, jen když za to něco dostanu).

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je opravdu problematické či nesprávné, protože každá politická činnost nebo vyjednávání prostě není „hlasováním“ nebo „projevem“. „Projev“ jistě nemusí být pouze verbální u pultíku, poslanec může třeba kreslit na zeď nebo na své vlastní tělo. „Hlasováním“, o kterém mluví ústava, však jistě není veškeré politické jednání, jež hlasování předchází a jež po něm následuje. 

Jakkoli je rozhodnutí Nejvyššího soudu podivné, není pravda, že NS řekl, že se poslanci nyní mohou ve sněmovně vraždit a že si mohou na půdě sněmovny založit rovnou vyděračskou či úplatkářskou kancelář a krást. To opravdu nikdo z NS nenapsal, nenaznačil, neřekl a z ničeho to nevyplývá. Takové jednání by totiž nejen nebylo politickým projevem, ale ani politickou činností v tom nejširším představitelném slova smyslu. Přesto tyto nesmysly leckdo seriózně vykládá do médií, a to dokonce pod pláštíkem odbornosti. 

Stejně absurdní, nepřijatelné a neuměřené jsou výkřiky z ODS o partě fanatiků z Olomouce a požadavky, že mají Ištvan a spol. okamžitě odstoupit. Výklad ústavy ze strany pánů Ištvana a spol. je totiž logičtější než rozhodnutí NS. K soudu první instance se to celé jistě dostat mělo, ovšem věc úplně jiná je příliš přísné vazební stíhání poslanců a dalších obviněných a pompéznost celé původní razie. Nezapomínejme také, že o vazbě pro bývalé poslance má rozhodoval soud, nikoli policie či státní zástupci. 

A nakonec: neznáme spis a odposlechy, ale rozhodnutí Nejvyššího soudu se skutečně týká pouze půdy parlamentu, resp. Poslanecké sněmovny. Cokoli se dojednávalo mimo tuto půdu (od Strakovy akademie po nějaké kavárny, byty, ložnice či auta), stíhatelné úplně normálně je, poslanec neposlanec – pokud to tedy splní znaky korupčního jednání a pokud nezbývají pouhé fragmenty. Takže ještě uvidíme.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].