Euro a zfalšované zátěžové testy

Server Calculated Risk podrobně cituje ze zprávy o zátěžových testech bank. Červencové testy bank jak známo prokázaly, že irské banky jsou zdravé. Všechny větší irské banky testem prošly.

A jak jsme na tom dnes, o pouhých pár měsíců později? Nabubřelý, uměle nafouknutý a špatně regulovaný irský bankovní sektor táhne pod vodu celé euro či projekt společné evropské měny. Zátěžové testy evropských bank by měly být podrobeny kriminálnímu vyšetřování, protože zde byla zjevná snaha o zahlazování děr a zametání problémů pod koberec. Je to věc stejně vážná jako úmyslné falšování rozpočtových statistik v Řecku.

Součástí záchranného plánu pro Irsko je i to, že irský bankovní sektor se má zmenšit, aby skončil uměřeně velký potřebám irské ekonomiky. Kvůli Irsku a Islandu vzniká zajímavá otázka: které evropské země budou mít „nárok“ na to, aby jejich banky byly globálními hráči (s bilancemi několikanásobně převyšujícími velikost ekonomiky), a které smějí mít jen malé skromné (domácí) bankovnictví? V takovém Nizozemsku (ING, ABN AMRO) je globální bankovnictví národní tradicí, španělské banky operují v Latinské Americe. Londýn je přirozeným centrem finančního světa. Ostatní mají raději sedět doma?

…

Ekonom Mark Schieritz publikoval na serveru Eurointelligence.com provokativní článek pod názvem Angela Keynes.
Podle autora převládá dnes iluze (především mezi evropskými a americkými rozpočtovými jestřáby), že překvapivě dobré a silné německé oživení potvrzuje správnost politiky rozpočtových škrtů a rozpočtové uměřenosti a neefektivnosti deficitního financování.

Potíž je v tom, že to není pravda: zatímco německá kancléřka Angela Merkelová využila doma každou příležitost k tomu, aby poučovala všechny státy světa o rozpočtové uměřenosti, doma činila opak.

Zatímco F. A. Hayek psal Merkelové projevy, J. M. Keynes řídil její činy. Německo ve skutečnosti uskutečnilo jeden z největších fiskálních stimulů v historii. Německé vlády dva roky po sobě schválily stimuly ve výši 80 miliard eur, které zahrnovaly výdaje na infrastrukturu a šrotovné. A k tomu štědré daňové úlevy. A to vše nad rámec automatických stabilizátorů („automaticky“ vyšší výplaty sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti a „automatický“ výpadek daní v recesi).

Německo sice začne v příštím roce trochu šetřit, ale ještě letos bude jeho fiskální politika expanzivní. Německo je vlastně větší „utráceč“ než USA. Mezi lety 2007 a 2010 vzrostla celková vládní spotřeba v Německu o 8,6 procenta, zatímco v USA jen o 5,6 procenta. Navíc fiskální impulzy na federální úrovni jsou v USA kompenzovány rozpočtovými škrty na státní úrovni.