Server Calculated Risk podrobně cituje ze zprávy o zátěžových testech bank. Červencové testy bank jak známo prokázaly, že irské banky jsou zdravé. Všechny větší irské banky testem prošly.

A jak jsme na tom dnes, o pouhých pár měsíců později? Nabubřelý, uměle nafouknutý a špatně regulovaný irský bankovní sektor táhne pod vodu celé euro či projekt společné evropské měny. Zátěžové testy evropských bank by měly být podrobeny kriminálnímu vyšetřování, protože zde byla zjevná snaha o zahlazování děr a zametání problémů pod koberec. Je to věc stejně vážná jako úmyslné falšování rozpočtových statistik v Řecku.

Součástí záchranného plánu pro Irsko je i to, že irský bankovní sektor se má zmenšit, aby skončil uměřeně velký potřebám irské ekonomiky. Kvůli Irsku a Islandu vzniká zajímavá otázka: které evropské země budou mít „nárok“ na to, aby jejich banky byly globálními hráči (s bilancemi několikanásobně převyšujícími velikost ekonomiky), a které smějí mít jen malé skromné (domácí) bankovnictví? V takovém Nizozemsku (ING, ABN AMRO) je globální bankovnictví národní tradicí, španělské banky operují v Latinské Americe. Londýn je přirozeným centrem finančního světa. Ostatní mají raději sedět doma?

Ekonom Mark Schieritz publikoval na serveru Eurointelligence.com provokativní článek pod názvem Angela Keynes.
Podle autora převládá dnes iluze (především mezi evropskými a americkými rozpočtovými jestřáby), že překvapivě dobré a silné německé oživení potvrzuje správnost politiky rozpočtových škrtů a rozpočtové uměřenosti a neefektivnosti deficitního financování.

Potíž je v tom, že to není pravda: zatímco německá kancléřka Angela Merkelová využila doma každou příležitost k tomu, aby poučovala všechny státy světa o rozpočtové uměřenosti, doma činila opak.

Zatímco F. A. Hayek psal Merkelové projevy, J. M. Keynes řídil její činy. Německo ve skutečnosti uskutečnilo jeden z největších fiskálních stimulů v historii. Německé vlády dva roky po sobě schválily stimuly ve výši 80 miliard eur, které zahrnovaly výdaje na infrastrukturu a šrotovné. A k tomu štědré daňové úlevy. A to vše nad rámec automatických stabilizátorů („automaticky“ vyšší výplaty sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti a „automatický“ výpadek daní v recesi).

Německo sice začne v příštím roce trochu šetřit, ale ještě letos bude jeho fiskální politika expanzivní. Německo je vlastně větší „utráceč“ než USA. Mezi lety 2007 a 2010 vzrostla celková vládní spotřeba v Německu o 8,6 procenta, zatímco v USA jen o 5,6 procenta. Navíc fiskální impulzy na federální úrovni jsou v USA kompenzovány rozpočtovými škrty na státní úrovni.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte