0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Anketa30. 12. 201621 minut

Na mušce: rok 2016

Bilanční anketa mezi redaktory týdeníku Respekt

Autor: Tomáš Nosil

Na závěr roku bychom vás rádi  (stejně jako loni či předloni) nechali nahlédnout do našeho středu. Členům redakce jsme položili tři otázky:

  1. Jaká politicko-společenská událost vás nejvíce zaujala v roce 2016?
  2. Jaká kulturní událost vás v roce 2016 nejvíce oslovila?
  3. Jaký článek Respektu z roku 2016 vám utkvěl v hlavě?
h2.survey-opinion-name {margin-bottom: 0!important; margin-top: 10px!important} h3.survey-opinion-role {margin-top: 10px!important} a.survey-respondent:not(.btn) {color: black; text-decoration: none; } .survey-respondents-title {text-align:center;}  Odpovídají:
Petr Třešňák
Petr Třešňák
zást. šéfredaktora
Marek Švehla
Marek Švehla
zást. šéfredaktora
Ivan Lamper
Ivan Lamper
editor
Jaroslav Spurný
Jaroslav Spurný
fokus
Jiří Sobota
Jiří Sobota
fokus
Jan H. Vitvar
Jan H. Vitvar
kultura
Ondřej Kundra
Ondřej Kundra
fokus
Martin Uhlíř
Martin Uhlíř
civilizace
Tomáš Brolík
Tomáš Brolík
fokus
Petr Horký
Petr Horký
fokus
Kateřina Šafaříková
Kateřina Šafaříková
fokus
Jiří Nádoba
Jiří Nádoba
fokus
Jindřiška Bláhová
Jindřiška Bláhová
kultura
Silvie Lauder
Silvie Lauder
fokus
Tomáš Lindner
Tomáš Lindner
fokus
Ivana Svobodová
Ivana Svobodová
fokus
Pavel Turek
Pavel Turek
kultura
mazdrova
Kateřina Mázdrová
vedoucí vydání
Pavel Kroulík
Pavel Kroulík
webeditor
Karolína Vránková
Karolína Vránková
kultura

Hana Čápová
Hana Čápová
fokus

Michal Ischia
Michal Ischia
digitální média
//
Petr Třešňák
Petr Třešňákzástupce šéfredaktora1. Existuje i jiná odpověď než zvolení Trumpa, Brexit a vraždění v Aleppu? Celý rok uvažuji, jestli je sklenice poloprázdná nebo poloplná. Tedy jestli se radikalizace světa ještě vyhrotí do nějakého globálního průšvihu - nebo se lidstvo dostalo na úroveň, kdy dalšímu výbuchu dokáže zabránit a z papiňáku pomalu upouštět páru. Pevně doufám v to druhé.2. Byly dvě, což je možná dané tím, že jsem jich o mnoho víc vzhledem k vytíženosti nezažil. První – koncert španělské dvojice Marinah a Chicuelo v Paláci Akropolis. Flamenco šmrncnuté free-jazzem, virtuózní hráči a zároveň velká uvolněnost a zábava. Mám rád klasickou kytaru, ať se na ni hraje cokoli, a Chicuelo je Jarda Jágr flamencové kytary. Druhá - premiéra Janáčkovy opery Její pastorkyňa polovině prosince v libereckém divadle. Určitě v tom sehrálo roli i to, že jsem byl na opeře podruhé v životě po 25 letech a že představitelka hlavní role Lívia Venósová Obručník je naše rodinná kamarádka. Nicméně bylo to fascinující. Pro nováčka nejdřív trochu skanzen; chvíli jsem si říkal, proč si ti herci nepovídají normálně a musí u toho tak divně zpívat. Pak mě to vcuclo, jako bych ten zvláštní dramatický jazyk přijal a užíval si ho. Závěr z obojího: zatímco v mládí mě z kultury fascinovaly novátorské originály, osobní výpovědi a rozedrané nitro, v posledních letech mám čím dál raději skvěle zpracovaný žánr s jasnými pravidly, takový čajový obřad. Tolik můj příspěvek ke stárnutí populace.3. Mohl bych ji vyjmenovat hodně, ale vrcholem, který přežije 21. století, je podle mě esej Milana Šimečky o Václavu Havlovi v našem havlovském čísle.
Marek Švehla
Marek Švehlazástupce šéfredaktora1. Zvolení Donalda Trumpa prezidentem.2. V hlavě mi uvízl koncert Patti Smith v Arše, film Son of Saul a výstava Hieronyma Bosche.
Ivan Lamper
Ivan Lampereditor1. Návštěva dalajlamy v Praze.2. Předávání olympijské pochodně v brazilském Manausu, kde si organizátoři vymysleli, že u toho svátku lidské olympijské myšlenky bude pro zpestření asistovat jaguár. Divoký „maskot“ ale při fotografování přetrhl řetěz a utekl, takže ho přítomná armáda musela obklíčit a na místě zastřelit.
Jaroslav Spurný
Jaroslav Spurnýfokus1. Reforma policie a vše, co se kolem ní dělo a děje. Jistý nástup vůle po vymáhání práva a spravedlnosti, který přišel v roce 2010, tu dostal docela slušnou ránu. Policie je jednou ze základních institucí, která má vymáhání spravedlnosti na triku a- když její výrazná složka prochází reorganizací, za níž jsou evidentně úplně jiné zájmy, než vymahatelnost práva, je to zlá zpráva. Tváří v tvář situaci v Aleppu, Brexitu a dalším událostem ve světě to vypadá jako bagatelní věc, ale domnívám se, že podobné kroky velmi oslabují českou schopnost čelit rizikům, která svět přináší.2. Kabaret Ovčáček čtveráček ve zlínském divadle v kontextu 17. listopadu – tedy dne, kdy jsem inscenaci viděl.3. Jen na první signální mi jich vypadlo asi dvacet. I po těch sedmadvaceti letech, co tu jsem, mě fascinuje neustálá dynamika a přehled, jejž časopis nabízí.
Jiří Sobota
Jiří Sobotafokus1. Zjištění, že i nejvyspělejší západní demokracie mají silné sebedestruktivní sklony a občas jim prostě hrabe.2. Kniha All that man is od Davida Szalaye, finalisty Man Booker Prize 2016. Jak napovídá název, je o dnešních chlapech.3. Investigace Ondřeje Kundry o fungování serveru Aeronet.
Jan H. Vitvar
Jan H. Vitvarkultura1. Postupná proměna Jiřího Ovčáčka, která si v ničem nezadá s vývojem Karla Kopfrkingla ve Fuksově Spalovači mrtvol.2. Výkon Stefanie Reinsperger z vídeňského Volkstheatru v Handkeho Sebeobviňování, které v režii Dušana D. Pařízka uvedla Divadelní Flora Olomouc.3. Uctívaná krajina od Milana Šimečky.
Ondřej Kundra
Ondřej Kundrafokus1. Nejvíc mě zaujalo, že celá čtvrtina společnosti bere jako svůj primární zdroj informací tzv. alternativní weby a média. Tedy taková, která tu šíří ruské dezinformace a snaží se českou společnost roztrhnout, vyvolat v ní chaos a destabilizovat ji. A v této souvislosti mě potěšilo, že ministerstvo vnitra – byť se zpožděním - zareagovalo na toto rostoucí riziko a založilo odbor, který má za úkol se jím zabývat. Aktivitu začal vyvíjet i resort obrany, tajné služby, policie. Nicméně vzhledem k velikosti hrozeb na druhé straně je ta aktivita stále malá.2. Toyen v Muzeu Kampa, Kamil Lhoták tamtéž, letní kina na střeše Národní galerie a výstavy mého oblíbeného Reného Magritta v Oslu a Paříži.3. V každém čísle bylo něco strhujícího. Za všechny eseje Milana Šimečky,genderová témata Silvie Lauder, reportáže Ivany Svobodové a pokrývání amerických voleb Jiřím Sobotou.
Martin Uhlíř
Martin Uhlířcivilizace1. Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Ač bývám často obviňován z přílišného pesimismu, domníval jsem se optimisticky, že bude-li Brexit, nebude Trump, protože statisticky jsou dvě takové pohromy za sebou nepravděpodobné. Jak vidno, pesimismu není nikdy dost.2. Zřejmě výstava fotografií Václava Havla v centru DOX k jeho nedožitým 80. narozeninám. Člověk si uvědomí, že už patří k pamětníkům. Mladší generace nemohou skutečně rozumět třeba tomu, jak moc Havel oproti předchozímu režimu zlidštil politiku, jakým zjevením pro většinu země byl a co jeho otevřený přístup znamenal.3. Asi článek Tomáše Lindnera Vítěz bere vše, reportáž z popřevratového Turecka mapující tamní složitou situaci a názory lidí.
Tomáš Brolík
Tomáš Brolíkfokus1. ​Rozvoj umělé inteligence. Je to obdivuhodný výkon lidského intelektu. Ale člověk nemusí hned očekávat vzporu strojů v příštích týdnech, aby ho také zarazila malá ostražitost, s níž lidé nechávají stále chytřejší algoritmy vykonávat stále větší část své mozkové aktivity. Vybírání zpráv o světě kolem sebe, řízení auta - to jsou ty nejviditelnější příklady (a ten druhý je navíc asi dobře). Na jednu stranu je to starý známý strach z technologického pokroku, na stranu druhou je otázka, do jaké míry nové technologie přestávají „usnadňovat“ a začínají už „nahrazovat“ (domácí digitální asistenti). Například v příštím roce si začne stále víc domácností-pionýrů pořizovat digitální asistenty - a nechají domácí rozhovory, informace o domácnosti a vlastně o celém životě dobrovolně plynout do datových center několika málo obřích firem. Přitom dobře víme, že internet - a servery a mobilní telefony a notebooky a „chytré“ spotřebiče a datová centra - je sice skvělé a pohodlné, ale také velmi nebezpečné a zrádné prostředí, pomocí něhož je možné (téměř) úplně všechno.2. Z hudby nové desky Bon Iver, Angel Olsen a Leonarda Cohena, z knih Sergej Lebeděv: Děti srpna, Hédi Kaddour: Protější břehy a Gregor Sander: Zimní ryby.3. Uctívaná krajina, esej na rozloučenou od Milana Šimečky.
Petr Horký
Petr Horkýfokus1. Největší událostí pro mě bylo zjištění, jak obrovskou moc mají Facebook a Google při šíření informací bez ohledu na jejich pravdivost. Oba internetoví giganti tlačí do popředí často vymyšlené články a nenávistnou propagandu, protože jejich vnitřní algoritmy nerozpoznají pravdivost, ale zohledňují pouze počet zhlédnutí a lajků. Šíření těchto pochybných zpráv prokazatelně přispělo k exitu Británie z EU a k vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách. Ne náhodou se slovem roku stal výraz post-pravda.2. Největším kulturním zážitkem pro mě byl festival Brutal Assault v jaroměřské pevnosti. Na metalové akce jsem se doposud jezdil jenom bavit exotikou prostředí, letos mě ale tenhle žánr pohltil a pouštím si ho občas i doma nebo v práci. Je příjemné zjistit, že je člověk takového prozření v pětatřiceti letech stále ještě schopen.3. Jedním dechem jsem četl článek Jiřího Soboty o americké dělnické třídě, z domácích věcí mi utkvěla v hlavě reportáž Hany Čápové o pasťáku v Chrastavě.
Kateřina Šafaříková
Kateřina Šafaříkováfokus1. Návštěva Si Ťin-pchinga v Česku. Byť k ní došlo v březnu a trvala jenom tři dny, čínská niť se táhne celým rokem, mění politické dějiny téhle země - a zdaleka nejsme na konci klubka. 2. Koncert The Cure v Praze. Kvůli narození dítěte jsem letos nemohla u řady věcí být a tohle byla jedna z výjimek. Robert Smith byl ve formě, zahráli mojí oblíbenou Pictures Of You a ve mně se znovu rozlil ten blažený devadesátkový pocit.3. Od Jiřího Soboty o důvodech, proč by Američané mohli zvolit (a zvolili) Donalda Trumpa. A esej Milana Šimečky o Václavu Havlovi. Oba texty přinesly kromě skvělého čtení také prozření.
Jiří Nádoba
Jiří Nádobafokus1. Brexit, Trump, ​​Le Pen, Zeman, Ortel… ​​Staré pořádky se hroutí a v ročním horizontu se​ tahle změna jeví zatraceně ​velká. ​Kdo by loni touto dobou čekal, jak moc se svět pohne? Spíš než jedna konkrétní událost jde o to, jak událostí podobného typu přibývá a jak rychle tenhle zvláštní proud sílí.2. Koncert ​Glena Hansarda v Arše – naživo člověk pochopí, proč mu z kytary odpadávají třísky. Druhá knížka Petra Mana Kalužiny; možná proto, že jsme vyrůstali v jednom městě, ale vzhledem k všem těm kladným recenzím v tom asi bude ještě něco víc. A samozřejmě seriál Pustina.3. Manuál pro budoucnost, článek k nedožitým osmdesátinám Václava Havla od Martina Šimečky. Žádná nostalgie nebo truchlivé vzpomínání, ale skvělý text o tom, co si z Václava Havla vzít pro dnešní dobu. Pár kusů jsem si schoval do šuplíku, tohle číslo bude jednou vzácnost.
Jindřiška Bláhová
Jindřiška Bláhováfokus1. Kauza Panama Papers, která odhalila, jak mocní a slavní tohoto světa včetně předních politiků ukrývají peníze v offshorových společnostech a neplatí daně. A s ní fakt, že investigativní novináři a média odvedli při jejím odhalování skvělou práci. Řada vysoce postavených lidí včetně islandského premiéra musela odstoupit. A nešlo samozřejmě uniknout prezidentské kampani Donalda Trumpa. Fascinující i mrazivá podívaná v jednom s rozměry skvěle sepsaného wrestlingového mače – koneckonců Trump na ni léta „trénoval“ v aréně WWE, kde je členem síně slávy. Nejzajímavější však nakonec nebyla míra manipulace, mediální cirkus, díry ve volebním systému ani neslýchané vulgarity, ale zmatení amerických intelektuálních elit snažících se pochopit, co se v jejich zemi vlastně děje. Nejsem si úplně jistá, jestli se jim to povedlo.2. Dva projekty spojené s O. J. Simpsonem, bývalou hvězdou amerického fotbalu, který slavně nebyl odsouzený za vraždu své ženy. Jednak osmihodinový dokument O. J.: Made in America, jenž kromě vzestupu a pádu americké legendy a kultu celebrit skvěle rozkryl téma rasy a rasismu, jež stále hýbe Amerikou. A pak seriál The People v. O.J.: American Crime Story, který vyčníval i z trvajícího boomu quality tv. Tvůrci dokázali zdramatizovat notoricky známý příběh tak, až měl člověk pocit, že se na něj dívá poprvé. Vítězství Leicester City v Premier League. Donald Trump v podání Aleca Baldwina v Saturday Night Live.3. „Mimozemšťané“ kolem nás od Martina M. Šimečky, který mezitím ke všeobecnému smutku v redakci odešel za srdcem na rodné Slovensko do Denníku N. Eticky zásadní text napsaný tak, že jako profesionál žárlím a jako čtenář nemůžu být šťastnější. A kresby Pavla Reisenauera.
Silvie Lauder
Silvie Lauderfokus1. Z velkých událostí samozřejmě Brexit a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, protože obě budou mít zásadní dopady na svět. A z trendů okolnosti, které obě hlasování provázely a staly se nakonec symbolickými pro celý rok 2016. Jak u referenda o odchodu Británie z EU, tak u amerických prezidentských voleb (a kontinuálně celý rok) hrály zásadní roli polopravdy či přímo lživé informace - také proto Oxfordský slovník vyhlásil slovem roku „post-pravdu“. Tento znepokojivý trend nicméně vyvolal reakci, kterou lze naopak počítat mezi pozitivní trendy roku: doma i ve světě řadu projektů bojujících proti dezinformačním webům i šíření hoaxů a vzdělávajících v mediální gramotnosti. A nakonec se ke společenské odpovědnosti přihlásil i Facebook, který oznámil, že začne nově uživatele upozorňovat, že čtou „fake news“, smyšlenou zprávu. 2. Kulturně skvělý rok to pro mě byl v tom smyslu, že jsem naživo viděla dva svoje nejoblíbenější stand-up komiky – v srpnu Američana Louise CK a pak v prosinci Brita Eddieho Izzarda. S Izzardem jsem navíc do Respektu pořídila rozhovor. V hudbě mě baví objevovat nové věci a letos to byli mimo jiné dva mladí muži. Na festivale Brutal Assault v Josefově, kam jsem jela nostalgicky zavzpomínat s Ministry, mě nadchnul Francouz Perturbator, mistr temného syntezátorového retra. A konec roku strávím s Kanaďanem The Weeknd, jehož nové album Starboy mám poslední dny puštěné na „replay“.3. Asi nevyberu jeden konkrétní text. Jestli si něčeho na Respektu mimořádně cením, pak různorodosti talentů, a tedy fakt, že každý umíme něco jiného. Ať to jsou skvělé reportáže, poctivé investigace, objevné analýzy nebo poučené kulturní recenze.
Tomáš Lindner
Tomáš Lindnerfokus1. Především doprovodné jevy série událostí, které letos přicházely z Evropy, Ameriky i Blízkého východu. Zvláštní škodolibost, s níž značná část veřejnosti reaguje na objektivně špatné zprávy. Nedůvěra či rovnou pohrdání obrovské části společnosti vůči faktům a souvislostem z úst odborníků na daná témata. A úspěšnost, s níž se populistům v tolika zemích daří šířit pomýlenou představu o rozdělení na “opravdový lid” a “elity odtržené od reality”. Včetně neskonalé absurdity, že se náhle mluvčími “lidu” stávají mocní či bohatí lidé, mnohdy odpovědní za současné problémy (Zeman, Klaus atd. atd. v Česku, Trumpovo okolí z řad nejmocnějších banky Wall Street či největšího energetického koncernu v USA) - zatímco „cejch elity” dostávají třeba zaměstnanci nevládních organizací, kteří navzdory vzdělání pracují za podprůměrné mzdy a moc v rukách nikdy nedrželi.2. Letos jednoznačně cestovatelské události. Road trip po Andalusii: kopce, oceán, víno, tapas, podzimní slunce, westernové krajiny, směs katolického Španělska a maorského dědictví. A lednová výprava po severozápadě Tanzanie: stovky kopců a rudě zbarvená zem v kraji Kagera, rozlámané tělo po cestách v přeplněných autobusech a čerstvé ananasy, šimpanzi v národním parku Gombe a dvě obří jezera, večer na lokální svatbě a noc na koncertě místní legendy zvané Kilimanjaro Band. 3. Bilanční eseje z Respektu odcházejícího borce Martina M. Šimečky Manuál pro budoucnostUctívaná země, provokativní text Marka Švehly Má smysl chodit do školy? a unikátní reportáž Ondřeje Kundry Můj syn džihádista.
Ivana Svobodová
Ivana Svobodováfokus1. Je to podobné jako vloni, jen letos zesíleno: jak moc zasáhly konspirační, propagandistické weby naši zemi. Z Prahy to tolik vidět není, ale při cestách po zemi se ukáže, že úspěch propagandy v Česku je nebývale velký. Plné Staroměstské náměstí po trapnosti s neuděleným vyznamenáním Jiřímu Bradymu, kterému Osvětim vzala sestru a matku, on přežil a vypráví o tom dalším generacím. A taky plná menší náměstí, kde spousta mladých lidí panu Bradymu děkovala. Aktuálně nesrozumitelnost rozsudku Vrchního soudu ohledně odposlechů v případě Rath; myslím, že se v učebnicích práva zařadí po bok rozsudku Nejvyššího soudu, který pravil, že ve Sněmovně se může všechno, protože je to politický projev - i uplácet. Snaha města Brna přivést zpět do života lidi, kteří ztratili domov, a to, jak může bohulibá činnost politikům ubírat na oblibě.2. Aktivita soustředěná kolem broumovského kláštera. Skupina lidí v čele s místním filantropem Janem Školníkem klášter opravuje a dovedla ho už do velmi příjemné podoby, založila galerii a v ní dělá skvělé výstavy, pořádá koncerty, filmové večery, debaty kulturní, společenské i vědecké. Vzniklo tu i divadelní představení o historii Broumovska - a je vždy vyprodané. Film Rodinné štěstí (režisér Szabolcs Hajdu). Obrazy a videa Reného Magritta v autorově muzeu v Bruselu. Ferdinand Peroutka: Oblak a valčík - kniha, kterou vydal Peroutkův příbuzný, novinář Jan Dražan. Kniha A přece budu blízko od Luďka Navary a Miroslava Kasáčka o životě a smrti kněží z Babic. A kulturně-společenským fenoménem je vlastně i kolega Luděk Navara sám - jeho letité aktivity kolem odhalování nedávné minulosti a jejích důsledků jsou úctyhodné.3. Ondřej Kundra: Můj syn džihádista. Texty Jiřího Soboty o amerických volbách. Rubrika Ivana Lampera Minulý týden: údiv, směšnost, radost, dojetí - život země v trefné zkratce.
Pavel Turek
Pavel Turekkultura1. Vše, co souvisí s post-pravdou. Fenomén falešných zpráv, který mě nejprve překvapil svou silou, pak vyděsil tím, čemu máme jako konzumenti tendenci věřit, a nakonec donutil ještě víc trvat na standardech novinařiny.2. Nepočítaně. Tak aspoň, co ze mě v rychlosti a bez velkého přemýšlení vypadne. Opera Miroslava Srnky South Pole v Mnichově. Koncerty Car Seat Headrest v pražském klubu 007, Babyfather na festivalu Creepy Teepee a Rihanny v O2 Areně. Výpravná výstava David Bowie Is…, kterou jsem zastihl až po zpěvákově smrti při její zastávce v Boloni. Precizní fotografie Taryn Simon v pražském Rudolfinu. Bolestný film Nicka Cavea One More Time With Feeling. Představení Skugga Baldur v pražském Studiu Hrdinů. Desky českých stálic Priessnitz a Houpací koně. Mixtape Jeffery od Young Thuga a také minutový track Solo (Reprise) na desce Franka Oceana, v němž září André 3000.3. Bez váhání esej Uctívaná krajina od Martina M. Šimečky, který mistrovsky nahlíží do české duše.
mazdrova
Kateřina Mázdrovávedoucí vydání1. Zaujala mě vlastní kategoričnost, s jakou člověk předpokládá, že se něco nemůže stát, a ono se to nakonec stane: Brexit, Trump… Svět pak působí jako kapku nepřehledné místo pro život. A vypadá to, že rok 2017 to nezjednoduší.2. Lehce zrůžovělé tváře Patti Smith a její následná, odzbrojující omluva o nervozitě během ceremonie předávání Nobelovy ceny nepřítomnému Dylanovi v momentě, kdy zapomněla slova téměř desetiminutové písně Hard Rain’s Gonna Fall.3. To je těžká otázka – rodičů se také neptáte, které dítko mají radši či které je hezčí. A že se těch dětí během roku narodilo… Určitě mi ale každý týden utkví v hlavě svižná rubrika V hlavě, kdy s úžasem zjišťuji, co se nám to všechno v té hlavě děje.
Pavel Kroulík
Pavel Kroulíkwebeditor1. Fascinující kombinace neuvěřitelnosti a samozřejmosti, s níž se letos zrodilo a stalo to, co se zrodilo a stalo. Brexit, Trump, post-pravda, fake news. A ještě víc to, co tyhle události a fenomény provází, tvoří jejich podhoubí, a co čím dál víc cítím i u nás: nechuť navzájem komunikovat, zaťatost, zákopová válka. Když se k tomu připočte překotný vývoj technologií, skoro se mi chce napodobit dnešní apokalyptiky a (ze zcela jiných důvodů) napsat, že takhle nějak vypadají začátky temných sci-fi. 2. Pro smutnou dobu smutné čtení: Kniha zvláštních nových věcí. Výstavy v Rudolfinu a ve Vídni. Festival Creepy Teepee. Další rok skvělých seriálů. Filmy Arrival a Hell or High Water (kdyby na něj šla Hillary Clinton, možná by dnes nemusela marně přepočítávat hlasy). Z hudby Bon Iver a pokračující řada silných autorek (Angel Olsen, Jenny Hval, Mitski, Elysia Crampton).3. Eseje Milana Šimečky, reportáže Hany Čápové, Ivany Svobodové a Petra Horkého, investigace Ondřeje Kundry. Médium je zároveň proces, takže na roveň těmto vrcholům stavím to, že se redakce snaží vydávat ze sebe to nejlepší každý týden.
Karolína Vránková
Karolína Vránkovákultura1. Dvě věci jsem neodhadla: Brexit a americké volby. V obou případech jsem měla jistotu, že to se přece nemůže stát – a stalo. Jistota je pryč.2. Dlouho se říkalo, že by měla vzniknout nová architektonická cena. V roce 2016 vznikla a vypadala tak, jak se doufalo, že vypadat bude: transparentní, s důvěryhodnou mezinárodní porotou, zábavným předáváním a překvapivým výsledkem. A informovala o ní prakticky všechna média – vítězné Zen Houses, malé domky v Liberci, jsou od té doby ikonickou stavbou.3. Věci se v hlavě zachycují dosti nahodile. S tímto vědomím pár článků, které si vybavím: o Ortelovi (Hana Čápová), o Trumpových voličích (Jiří Sobota), o soudu s Plastic People (Marek Švehla), rozhovor s Pavlem Brázdou (Jan H. Vitvar). A jistě, o úklidu (Petr Třešňák).
Hana Čápová
Hana Čápováfokus1. Projekt Rapid Rehousing brněnského magistrátu, který se týká čtyř set rodin s dětmi v bytové nouzi. Vylosované rodiny dostanou šanci přestěhovat se z ubytoven či jiného mizerného bydlení do běžného městského bytu s přijatelným nájmem. Ten projekt mi dělá velkou radost. Psala jsem o tom, že chudí jsou vystěhováváni za města a do ghett, o životě v ghettu a na ubytovně, o tom, že některá města mají pravidlo Kdo jednou dlužil za nájem, nesmí dostat obecní byt. Bylo to smutné a beznadějné. A teď najednou tohle!2. Je to trochu mimo zadání, ale přesto – nejvíc mě potěšilo vyhlášení Českého slavíka, konkrétně to, že Tomáše Ortela, který kdysi vedl Plzní protiromský pochod, vypískal romský aktivista a hudebník Radek Banga. Rok předtím byl kdekdo rozpačitý, ale nikdo neudělal nic.3. Text Ondřeje Kundry o ruské dezinformační kampani, články Tomáše Lindnera o Německu a reportáže Ivany Svobodové o životě.
Michal Ischia
Michal Ischiadigitální média1. Tradičně ty nejvíc adrenalinové z pohledu novinářského řemesla. A nemám tím na mysli teroristické útoky a podobné tragédie. V tomto pomyslném žebříčku ještě výše řadím události, které jsou plodem těch nejvyspělejších zemí a demokracií. Po překvapivém probuzení do brexitovské atmosféry jsem už při amerických volbách raději nešel ani spát a sledoval v přímém přenosu, jak ožívají pasáže z textu Jirky Soboty Volby století.2. Rok jsem začal koncertem Ennia Morriconeho a myslím, že ten zážitek bude i v dalších letech těžké překonat. Zejména poté, co svět letos přišel o Leonarda Cohena, jehož album je dalším z mých nej kulturních zážitků. Z filmů bych zmínil fantastický Spotlight, z úplně jiného ranku pak překvapivě milý snímek Než jsem tě poznala. Z TV Zachariášovu Pustinu na HBO.3. Stále mě fascinuje naše rubrika Jeden den v životě. Letos jsem opět mohl obohatit výběr těch nejlepších kousků o další výjimečné texty. Radost mi dělá Denní menu na našem webu a také texty našeho externího spolupracovníka Tomáše Feřtka. A sic nerad odděluji texty pro náš web od těch v týdeníku, dnes udělám výjimku a vyberu dva psané čistě pro web, které mi utkvěly: Radí mi internet a mé srdce, říká poslankyně, která za gayi a lesbami vidí sex s dětmiData místo dojmů aneb Jak pracují čeští docenti islamofobie.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].