TOP 10 rozhovorů Respektu roku 2016
Výběr nejlepších letošních rozhovorů podle šéfredaktora Erika Taberyho
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
připravil jsem pro vás výběr 10 nejlepších rozhovorů, které jsme letos otiskli v Respektu.
Přejeme vám krásné svátky.
Erik Tabery
Angela Merkel • Nejednám ze soucitu
Řídím se svými vlastními, našimi společnými hodnotami a zájmy – a mimochodem, také evropskými hodnotami a zájmy. Když budeme brát vážně naše pojetí hodnot, nemůže nárok na zachování lidské důstojnosti končit na německých hranicích nebo na vnějších hranicích Evropy. Pochopitelně není v našich silách z jednoho dne na druhý zařídit, aby se celému světu dařilo lépe. Ale když budeme sledovat naše vlastní německé zájmy, musíme realisticky připustit, že v německém zájmu je i blaho Afriky.
Douglas Vakoch • Hovoří Země
Neměli bychom být překvapeni, pokud se ukáže, že mimozemšťané se snaží porozumět témuž vesmíru, ale vytvořili k tomu jiný matematický jazyk. Musíme se spokojit s tím, že porozumíme aspoň něčemu. Byl bych vzrušen, i kdybychom zachytili zprávu z vesmíru pouze v podobě série prvočísel.
Zenith Virago • Někdy si na rakev sedne motýl
Dřív lidé viděli smrt od dětství. Umírala zvířata, prarodiče, znali to dřív, než vyrostli. Já si myslím, že je to součást role prarodičů – učit vnoučata, co znamená, když člověk zestárne a zemře. Ale protože dnes lidé žijí déle, tohle se přirozeně neděje. Děti nevidí nikoho umírat, jsou většinou už mladí dospělí, když se se smrtí setkají. A když jim třeba náhodou zemře vrstevník při nějaké nehodě, nevědí, jak tu zkušenost pojmout. Když u nás v Byron Bay děláme obřad, máme při něm otevřenou rakev. Míváme ho venku, takže děti k rakvi chodí, dívají se na nebožtíka a povídají si o tom: „Myslíš si, že je opravdu mrtvej? A co to vlastně znamená bejt mrtvej?“ Dospělí s nimi v takovou chvíli mluví otevřeně a smrt se stává součástí jejich životní zkušenosti.
Michael Sandel • Nejoblíbenější profesor planety
Na Právnické fakultě UK jsou všechny židle obsazené, studenti stojí i v rozích velké posluchárny, před vstupem ve frontě čekají další a také vedlejší učebna, kam se dění z auly živě přenáší, praská ve švech. Nepřichází přitom hudebník, herec či slavný politik – ale filozof. Navíc filozof, který neříká provokativní, radikální a sebevědomé zkratky, ale naopak klade otázky po tom, co je morálně správné. Michael Sandel.
„V jedné škole v Texasu udělali pokus. Žákům začali platit za každou přečtenou knihu. Co myslíte, je to dobře, nebo špatně?“
Pavel Brázda • Nepřizpůsobivý
Já jsem Chartu 77 nepodepsal, protože když začalo podepisování, vyhodili za to Martina Palouše z koksové kotelny, kde pracoval. Jeho parťák Petr Fidelius místo něj potřeboval sehnat nějakého spolehlivého člověka, který by tam dál nerušeně připravoval vydávání Kritického sborníku. Domluvili jsme se na mém nástupu a na tom, že podepisovat nebudu, aby to mohlo dál pokračovat. Jinak bych podepsal taky. Neměl jsem sice dobrý kádrový posudek, ale v kotelně jsem byl považovaný za naprosto neškodného. Ale proč bylo u nás tak málo odvážných výtvarníků? Já nevím. Ti, u kterých byl důvod je brát vážně, stateční často byli. Třeba Mikuláš Medek, ten kompromisy nedělal. Nebo pochopitelně lidé z undergroundu, Viktor Karlík, David Němec: nejlepší obrazy udělali, když oficiálně nemohli vystavovat.
Steven Lee Myers • Putina přeceňujeme
Putin je jako zrcadlo a my se v něm odrážíme. Vždycky se ptám: Co může Putin nabídnout? Sověti měli aspoň komunismus. Ale co je putinismus? Peníze pro vaši krajně pravicovou stranu? Násilí na Ukrajincích? Nenávist ke gayům? Co přitažlivého a pozitivního nabízí? A teď neříkám, že máme dnešní Rusko – agresivní a nepřátelské – podceňovat. Bál bych se třeba o Moldavsko. Ale o Unii? Včera jsem na jedné debatě slyšel, že ruské tanky můžou být za dva dny v Praze. Nevěřím, že by se dostaly tak daleko. Unie je mnohem jednotnější, než se zdá, a NATO také.
Zdeněk Kudrna • Nejvíc se podobáme Rakušanům a Němcům
Vzkaz z brexitu čtu tak, že bude muset dojít k větší vnitřní rozrůzněnosti EU. V Evropě jsou nápady, jak reformovat. Ale zároveň je Unie v situaci, kdy osmadvacet kočích práská bičem, aby se ti bruselští koně už někam vydali, ale zároveň drží opratě tak, aby se koně nemohli pohnout.
Willem Dafoe • Internet z nás dělá zombie
Pokud existovala v osmdesátých letech plných svalovců a silové kinematografie nepravděpodobná hvězda, byl to Willem Dafoe. Herec s obličejem „chlápka z mauzolea“ a mezerou mezi horními jedničkami, o níž dokonce vznikl film. Nedělá rozdíl mezi „uměleckými“ filmy a blockbustery. Herectví je jen jedno. „Lidé nejdou do kina, aby se od herců něco dozvěděli, ale aby mohli sledovat jejich zvířecí stránku,“ říká letošní host karlovarského festivalu, kam přivezl svůj poslední film o Pasolinim.
Andrej Kiska • Slovensko je pro všechny
Je třeba si uvědomit, že lidé, kteří pracují, si v životě umějí nějak poradit. Ale je tady skupina lidí, která je doslova odkázána na stát. A úroveň státu je podle mého názoru třeba hodnotit právě podle toho, jak se dokáže postarat o ty, kdo jsou na něm závislí. Proto jsem ve svém projevu také mluvil o tom, že země nemá být jen pro ty úspěšné. Slovensko má být zemí pro každého člověka.
Haras Rafiq • Je to jako být členem gangu
Faktem je, že nezačnete surfovat s tím, že si koupíte on-line boty, a místo toho se z vás náhodou pod vlivem nějakých prokliknutých webů stane islamista. Už musíte něco hledat, cítit nějakou frustraci.
Výběr šéfredaktora: 10 nejlepších textů roku 2016 21 nej článků z rubriky Jeden den v životě
Portréty roku 2016 ve fotografiích
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Inzerce • Předplatitelům reklamu nezobrazujeme