Zatímco Ilja chce pryč, Viktoria ne. Nakonec jedou oba

První výbuchy, kterými se ruská invaze v Záporoží ohlásila, městem otřásla ve čtvrtek ve čtyři ráno. Další se ozvaly o dvě hodiny později. Pár minut po nich vyběhl ze svého domu nedaleko centra města překladatel Ilja Bej. Večer předtím si se ženou nakoupili před internet úplně běžný nákup na příštích několik dní. Teď rychle balí nutné věci a kolem lidí, kteří ve zvláštním poklidu venčí své psy, spěchá k autu. “Musím odsud odjet, začíná to tu být příliš nebezpečné,“ říká před svým domem. Do chladného rána se pomalu rozsvěcejí další okna.

Balení mu trvalo jen chvíli, se ženou Viktorií tenhle scénář několikrát probírali. Ví, co si sbalit. A ví, že bojovat jít nemůže - kvůli úrazu hlavy a nebezpečí oslepnutí má takzvanou bílou knížku. V armádě, jak říká, by stejně nebyl nijak platný.

Zatímco do kufru auta ukládá zavazadlo, Záporoží se probouzí ke zdánlivě běžnému životu, jen dunivé výbuchy na kraji města ruší klidný ranní rytmus chodců, aut a malých autobusků na nedaleké hlavní třídě města. „Mohl to být raketový útok nebo nějaká sabotáž, kterým chce Rusko vyprovokovat válku. Naše armáda to nespecifikovala, těžko zatím říct,“ říká k výbuchům Ilja.

A narychlo přemýšlí, zda s ním má odejít i jeho žena. Probírali, co si vzít s sebou, ale tuhle klíčovou otázku nikdy úplně nerozlouskli. Zatímco Ilja chce pryč, Viktoria ne. V Záporoží je doma, srostla s městem, navíc toho nechce opustit svoji matku. Manželé se krátce radí uvnitř bytu. Nakonec jedou oba.

Přidávají se tak k desetitisícům lidí, kteří ze východu země vyráží směrem na západ, do většího bezpečí, jak doufají. Nasedají do auta a za chvíli už jedou po silnici, která se táhne tisíc kilometrů k západním hranicím Ukrajiny…

Reportáž z Ukrajiny najdete v novém Respektu 9/2022, který se podrobně věnuje ruské invazi