Kaleidoskop informací, které nás denně obklopují, občas vrhne několik záblesků, jež se protnou, vzájemně zesílí a dají podnět k zamyšlení. Tak vzniklo i téma dnešního sloupku.
V rádiu jsem tento týden zaslechl zprávu o tom, že v Londýně měl premiéru film Never Let Me Go, natočený podle pozoruhodné knihy britského spisovatele japonského původu Kazua Ishigura (česky vyšla pod názvem Neopouštěj mě). I když pochybuji, že jakékoliv filmové zpracování může zprostředkovat podobný zážitek, jaký tento román nabízí, přesto jsem na film zvědav.
Zároveň jsem pro rubriku Civilizace připravoval zajímavý článek lékařky a etičky Lydie Fialové o umělém oplodnění, který vyjde v pondělním Respektu. Autorka v něm mimo jiné zmiňuje způsob, jakým „průmysl IVF“ pracuje s jazykem, jak pomocí něj dokáže zatemnit skutečnou tvář věcí: tušíme, co skrývají pojmy jako „likvidace materiálu“, „ukončení plodu“ či „redukce počtu embryí“, ale citová neutralita těchto termínů nás zbavuje potřeby uvažovat o tom, kde leží hranice, kterou bychom už neměli z hlediska etiky překročit.
Pro rodiče, kteří umělé oplodnění absolvovali, nemusí být zcela samozřejmé nazývat embryo svého potenciálního potomka „shlukem buněk“. Neutrální, zatemňující termíny a neochota lékařů hovořit o etických souvislostech IVF přitom rodiče předem nepřipraví na to, co je čeká. Chvíle, kdy si naplno uvědomí, že v mrazácích reprodukční kliniky čeká deset či patnáct embryí, z nichž mohou vyrůst děti – jejich vlastní děti -, pro ně nemusí být jednoduchá.
Je zajímavé hledat paralely s Ishigurovým románem. I jeho hrdinové vyrůstají ve světě, kde mají slova zakrýt pravý stav věcí. Oni sami nejsou v očích většinové společnosti plnohodnotnými lidmi, takže neumírají, ale „dokonávají“. Vychovatelé v internátní škole je nazývají „studenty“, aby nemuseli použít termín, který by jejich identitu charakterizoval přesněji. Některým výrazům čtenář nerozumí, dokud nedospěje do druhé poloviny románu: například slovu „potenciála“. Právě v postupném odkrývání skutečnosti, v hledání pravdy, jejíž základní rysy autor mistrně po kapkách dávkuje, lze hledat další z paralel, byť román o asistované reprodukci vůbec není.
Na mysl se vtírá představa tíživého snu, v němž embryo v mrazáku procitne, nabyde vědomí a osloví svého rodiče, svoji „potenciálu“: Never let me go…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
