Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Zkumavka

Never Let Me Go aneb odvrácená tvář IVF

Kaleidoskop informací, které nás denně obklopují, občas vrhne několik záblesků, jež se protnou, vzájemně zesílí a dají podnět k zamyšlení. Tak vzniklo i téma dnešního sloupku.

V rádiu jsem tento týden zaslechl zprávu o tom, že v Londýně měl premiéru film Never Let Me Go, natočený podle pozoruhodné knihy britského spisovatele japonského původu Kazua Ishigura (česky vyšla pod názvem Neopouštěj mě). I když pochybuji, že jakékoliv filmové zpracování může zprostředkovat podobný zážitek, jaký tento román nabízí, přesto jsem na film zvědav.

Zároveň jsem pro rubriku Civilizace připravoval zajímavý článek lékařky a etičky Lydie Fialové o umělém oplodnění, který vyjde v pondělním Respektu. Autorka v něm mimo jiné zmiňuje způsob, jakým „průmysl IVF“ pracuje s jazykem, jak pomocí něj dokáže zatemnit skutečnou tvář věcí: tušíme, co skrývají pojmy jako „likvidace materiálu“, „ukončení plodu“ či „redukce počtu embryí“, ale citová neutralita těchto termínů nás zbavuje potřeby uvažovat o tom, kde leží hranice, kterou bychom už neměli z hlediska etiky překročit.

Pro rodiče, kteří umělé oplodnění absolvovali, nemusí být zcela samozřejmé nazývat embryo svého potenciálního potomka „shlukem buněk“. Neutrální, zatemňující termíny a neochota lékařů hovořit o etických souvislostech IVF přitom rodiče předem nepřipraví na to, co je čeká. Chvíle, kdy si naplno uvědomí, že v mrazácích reprodukční kliniky čeká deset či patnáct embryí, z nichž mohou vyrůst děti – jejich vlastní děti -, pro ně nemusí být jednoduchá.

Je zajímavé hledat paralely s Ishigurovým románem. I jeho hrdinové vyrůstají ve světě, kde mají slova zakrýt pravý stav věcí. Oni sami nejsou v očích většinové společnosti plnohodnotnými lidmi, takže neumírají, ale „dokonávají“. Vychovatelé v internátní škole je nazývají „studenty“, aby nemuseli použít termín, který by jejich identitu charakterizoval přesněji. Některým výrazům čtenář nerozumí, dokud nedospěje do druhé poloviny románu: například slovu „potenciála“. Právě v postupném odkrývání skutečnosti, v hledání pravdy, jejíž základní rysy autor mistrně po kapkách dávkuje, lze hledat další z paralel, byť román o asistované reprodukci vůbec není.

Na mysl se vtírá představa tíživého snu, v němž embryo v mrazáku procitne, nabyde vědomí a osloví svého rodiče, svoji „potenciálu“: Never let me go…

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].