Valachová si vytvořila tým zastánců zvláštních škol a učilišť

Nová ministryně školství Kateřina Valachová (za ČSSD) se zatím na školské půdě příliš neprofilovala. Zhruba deset let byla právničkou v kanceláři ombudsmana, pak v Senátu a naposledy dělala náměstkyni ministru pro lidská práva Jiřímu Dienstbierovi, kde hodně času věnovala služebnímu zákonu. Na to, co od ní ve vzdělávání čekat, se tak dá usuzovat hlavně ze spolupracovníků, které si vybírá.

Nechme stranou Petra Hulínského, náměstka pro sport, kterého převzala po exministrovi Marcelu Chládkovi. Před čtyřmi lety sice musel skončit kvůli špatné pověsti v čele pražské ČSSD a bývalý Valachové šéf Dienstbier ho označil za „ztělesnění klientelismu“ - lze ale pochopit, že nová ministryně nechce jít kvůli trafice pro „zasloužilého“ sociálního demokrata do střetu se stranou.

Koneckonců sama říká, že je jen náměstkem pro sport a za jeho vizi, že peníze, o kterých rozhoduje, se zdvojnásobí ze tří na šest miliard korun, nehodlá bojovat. Věnujme se lidem, které si ministryně sama vybrala nebo o jejich výběru uvažovala.

Ten, kdo vyměnil cedulky

Dalším náměstkem Valachové bude prorektor Karlovy univerzity Stanislav Štech, který byl mezi žhavými kandidáty premiéra Bohuslava Sobotky na post ministra. Psycholog Štech je odborné veřejnosti znám jako obhájce postupů, kterými psychologické poradny zařazují děti do „zvláštních“ škol. A před třemi lety se pustil do kritiky waldorfských škol, konkrétně na půdě pedagogické fakulty, kde se konal seminář s cílem shrnout „dosud ignorované negativní zkušenosti s těmito školami“.

Do týmu poradců si nová ministryně pozvala i odboráře Jaroslava Müllnera. Jeho školská stopa je celkem výrazná. Právě on v éře sociálnědemokratické ministryně Petry Buzkové psal první porevoluční a stále platný školský zákon. Tehdy, před dvanácti lety, ho šéf Asociace základního školství a ředitel školy v Turnově Karel Bárta kritizoval za naprostou přezíravost k názorům veřejnosti, učitelů, ředitelů, ale i rodičů.

„Z více než sta připomínek, které jsme měli, nebyla akceptována skoro žádná,“ stěžoval si tehdy. Müllner byl ten, kdo v zákoně zachoval „zvláštní“ školy – do historie tento jeho akt vešel jako „výměna cedulek“. Zvláštní školy si zachovaly svou podstatu, jen se jim tak přestalo říkat.

Někdejší náměstek Müllner také „zabil“ možnost, která by otevřela cestu různým alternativám. Před dvanácti lety se totiž zvažovalo, zda v zákoně zachovat povinnou „školní docházku“ či ji zaměnit za povinné „vzdělávání“. Müllner měl jasno v tom, že vzdělávat se dá jen ve školních škamnách. Jeho nedůvěra k čemukoliv jinému než státnímu se projevila také třeba v tom, že zákon zachoval pravidlo, podle kterého mohou školy používat jen ty učebnice, které schválilo ministerstvo.

Stejně jako nový náměstek Štech nemá ani poradce Müllner rád alternativy. Když po šesti letech „experimentu“ chtěly být waldorfské školy zařazeny mezi oficiální vzdělávací programy, byl Müllner proti. „Došli jsme k závěru, že žádný další program není potřeba a že můžou učit waldorfsky v rámci stávajících programů,“ řekl tehdy Respektu.

Pro připomenutí, na výběr byly tehdy (začátkem nového tisíciletí) tři programy, základní, obecná a národní škola a do žádného z nich se waldorfské školství nevešlo, naopak se proti nim do značné míry vymezovalo.

Müllner byl také vždy zarytým zastáncem toho, že stát má nahnat co nejvíc dětí do učilišť, protože to zaměstnavatelé chtějí. „Učiliště jsou velmi důležitá, protože zahraniční investoři, například Toyota nebo Volkswagen, si žádají pracovní sílu s výučním listem,“ horoval v roce 2001. „Když chceme, aby třeba na severní Moravu přišel Philips, musíme se snažit jeho představám vyhovět.“

V praxi to vypadalo třeba tak, že ministerstvo, kde byl Müllner náměstkem, dalo 60 milionů korun učilišti na Kolínsku, aby mohlo „vyrábět“ dělníky k pásu v průmyslové zóně, naopak 40 milionů korun na asistenty pedagoga, kteří by pomáhali v běžných třídách dětem se vzdělávacími problémy, rozhodně nebylo ochotné najít.

„Hrdá“ Bohdalová

Nová ministryně jednala o postu náměstka také s Václavem Píclem. Ten musel na přelomu tisíciletí skončit ve vedení středočeské krajské organizace ČSSD poté, co opilý vyhrožoval městským strážníkům slovy „prasata, já vás svléknu, nejsem žádný bezdomovec, ale poslanec“. O dva roky později z něj ministryně Buzková přesto udělala náměstka.

S Müllnerem si náramně rozuměl, pokud jde o učiliště versus asistenty do škol. Tvrdil, že peníze asistentům se školství vůbec netýkají: má je dát ministerstvo práce a sociálních věcí. Z dob Müllnera a Pícla také pochází představa, že do vzdělání učitele se počítá jen to, co nabídne pedagogická fakulta, rozhodně ne žádné moderní kurzy neziskových organizací.

Ekonomickým náměstkem se Pícl, kterého Marcel Chládek nedávno udělal ředitelem Národního ústavu pro vzdělávání, zatím nestal. Ministryně Valachová přiznává, že s ním jednala, nakonec se ale – vzhledem k většímu počtu vhodných kandidátů – rozhodla, že na post náměstka pro ekonomiku vyhlásí výběrové řízení.

Radit nové ministryni bude také dlouholetá sociálnědemokratická poslankyně Vlasta Bohdalová. Respekt o ní psal před deseti lety v souvislosti s incidentem, ke kterému došlo v Českých Budějovicích, kde byla náměstkyní města pro sociální věci. Sociální pracovnice městského úřadu tam tehdy chytily a zbily dítě rodiny, kterou měly v hledáčku – za to, že si na oslavách dětského dne vzalo upomínkový předmět a coca-colu, které tam volně ležely.

Úřad je za to pokáral, ale Bohdalovou to rozhořčilo, byla jednoznačně na straně agresivních sociálních pracovnic. Nesouhlasila - jejími tehdejšími slovy - s tím, že „dámy byly na přestupkovém řízení pokárány za to, že neadekvátně chránily majetek nevalné hodnoty“.

Zběžná rešerše odhalí, že také Bohdalová, stejně jako další lidé z Valachové nového týmu patří k zastánkyním „zvláštních“ škol. Nedávno se dala ve sněmovně slyšet, že je „hrdá“ na existenci speciálních a praktických škol.

Jedinou Valachové blízkou spolupracovnicí s reformním potenciálem je tak zatím někdejší náměstkyně Ondřeje Lišky, zakladatelka České odborné společnosti pro inkluzívní vzdělávání Klára Laurenčíková, která se léta snaží, aby se všechny děti bez ohledu na svůj handicap vzdělávaly společně. Valachová ji zná ještě z doby, kdy pracovala v kanceláři ombudsmana a společně řešily některé kauzy.

Je ale otázkou, co se jí v týmu lidí s opačnými názory podaří prosadit a jak dlouho v něm vůbec vydrží. A stejně tak je otázkou, zda si Valachová zve „lidi starých pořádků“ ke spolupráci proto, že se ve školství neorientuje - nebo proto, že se chce zavděčit sociálním demokratům, kteří si ji na post ministryně vybrali.

Profil nové ministryně najdete v novém Respektu 26/2015 pod titulkem Na dobré cestě?