Ekonom Jan Švejnar oznámil, že se nemíní stát kandidátem na českého prezidenta. Bývalý šéf špionů a předtím důstojník BIS Karel Randák se rozhodl opačně, o nejvyšší post v České republice se bude ucházet. Obojí se stalo včera, byť Randákovo oznámení není zatím oficiální, několika médiím svůj úmysl potvrdil. Jestli si někdo stěžuje, že v prezidentské volbě nebude mít na výběr, mýlí se. Stejně jako pan Patizon, který si už sepsal na čtvrtku papíru seznam kandidátů a přiděluje jim plusy a minusy. Minusy u něj převládají. Ale jak říkám, mýlí se, protože zajímavý výběr tu je.
Jan Fischer. Muž, který získal neobyčejnou popularitu za to, že v křesle premiéra úřednické vlády nic neudělal. Popularitu jemu a jeho někdejší vládě nebere ani fakt (jak na Facebooku připomněl můj kolega a přítel Ondřej Kundra), že dva ministři jeho vlády jsou trestně stíháni a nad jednou ministryní stejného vládního kabinetu trestní oznámení viselo, a to proklatě nízko. Miloš Zeman. Předseda sociálnědemokratické vlády, která se proslavila propachtováním pozic ve státních či regionálních podnicích (ČEZ, Lesy ČR, Dopravní podniky, České dráhy a mnoho dalších) svým politikům a představitelům spřátelené ODS. Podniky se státní či regionální účastí se z toho dodnes nevzpamatovaly a doba opoziční smlouvy je jedním z hlavních důvodů současného klientelismu.
Vladimír Dlouhý, jeden z nejpopulárnějších politiků devadesátých let, pravičák, jenž podporoval českou cestu privatizace ropného průmyslu, která byla ve skutečnosti cestou ruskou. Táňa Fischerová, nic na ni s panem Patizonem nevíme, snad kromě toho, že byla jednou z tváří strany, která zmizela rekordně rychle z politické scény. Ale určitě je poctivá, o tom nepochybujeme. Jana Bobošíková, jedna z největších historických tváří Evropského parlamentu.
Straničtí kandidáti. Slibný Jiří Dienstbier, který zatím prohrál svůj jediný vážný politický boj – o pražský magistrát, Přemysl Sobotka, muž, kterého si ODS vybrala pro jeho dlouholetou nespornou loajalitu ke straně – ani jednou nezklamal – či Karel Schwarzenberg, který už pár let kličkuje mezi Miroslavem Kalouskem a svou pověstí zastánce lidských práv.
Výběr tu je a Karel Randák ho jistě obohatí, protože budeme mít kandidáta, kterého se už roky snaží sledovat BIS. Tajná služba v akci dá vždy příběhu nádech dobrodružství a tajemna, říká pan Patizon, milovník filmových thrillerů. Navíc Karel Randák zamíchal řádně minulými prezidentskými volbami – hotel Savoy, Miroslav Šlouf, Jiří Weigl a závoj, vzpomínáte? Není pochyby, že Karel Randák znovu volbu zašmodrchá pomocí nějakého zpravodajského esa v rukávu. Proto ho BIS musí mít stále ve svém hledáčku.
Výběr bude nakonec trochu užší, ne každému se podaří získat potřebný počet hlasů či stranickou podporu, aby mohl kandidovat. Škoda, protože ta pestrost je kořením politiky. A ještě upozornění od pana Patizona – minulé Vidle byly myšleny jako ironický šleh (možná nepovedený) a já i můj rádce jsme dostali řadu ohlasů, které s blogem vážně polemizovaly. Opravdu to byl pokus o ironii. Na rozdíl od těchto Vidlí. Vážně.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].