Výstava týdne: Vykopat válečnou sekeru z vlastního hrobu – malíř Martin Mulač vzdává hold básníkovi Karlu Hlaváčkovi

Galerie RECesse vznikla na pražském Břevnově během pandemie. Jde o sugestivní podzemní prostor, jehož dramaturgickou náplň galeristka Nesting Spirits zaměřuje na projekty, jež se týkají věcí ukrytých hluboko v nás. Ať už jde o sny, různá zranění či sice kolektivně potlačované, leč nepopiratelné vědomí, že jednou všichni umřeme. Na tuto tematiku se dlouhodobě soustředí také básník a kurátor Kamil Princ, který se letos rozhodl v galerii vytvořit výstavní trilogii věnovanou reflexím díla Karla Hlaváčka.

Básník sice před 128 lety zemřel v pouhých třiadvaceti letech, přesto stihl napsat tři vynikající sbírky: Pozdě k ránu, Mstivou kantilénu a Žalmy. Respektive stihl napsat dokonce hned čtyři, juvenilní Sokolské sonety jsou ovšem považovány za pouhý fyzkulturní hříšek mládí, a Princ je proto z tematické série logicky vyřadil. První výstavu v únoru pojmenoval Rozkvetlý smutek a spolu s fotografkou Dagmar Ultzenovou a grafikem Františkem Štormem ji věnoval umírání. Aktuální projekt Po polích sirné plameny nad mrtvolami svítí na předcházející akci chronologicky navazuje. Malíř Martin Mulač se v něm totiž soustředí přímo na smrt.

Mulač v jedné ze svých sérií už několik let pracuje s nalezenými mrtvolkami drobných i větších zvířat. Buď mu je domů nosí kočky, nebo je najde přejeté na silnici. Položí je na papír či plátno, spreji obkreslí jejich tělo, dál je umělecky zpracuje a na závěr mrtvolky obřadně pohřbí, aby měly konečně věčný pokoj. Na někoho tento popis může působit morbidně. V Mulačově podání ovšem tyto postmortální portréty oslavují nejen samotný závěr života tvorů, kteří mají nehledě na svůj chmurný konec stále nepopiratelnou krásu – ale i vše, co jejich smrti předcházelo.