Nuda, naděje a pivo s policajty

Pan Patizon se mě ptá co si myslím, že byla větší nuda. Sledovat zápasy českého reprezentačního fotbalového týmu na japonském Kirin Cupu, sledovat rozhodování Věcí veřejných o setrvání ve vládě nebo sledovat pokroky policie ve vyšetřování známých armádních korupčních kauz?

Nedokázal jsem svému příteli odpovědět, neboť fotbalové zápasy jsem neviděl, ultimáta VV nesleduji a pokroky ve vyšetřování sledovat nelze. „Hm,“ řekl pan Patizon a otráveně se otočil do kouta. Čekal nějakou informovanější odpověď, doufal, že se něco dozvím o průběhu vyšetřování od policistů, se kterými jsem byl včera odpoledne na kávě, ale nedozvěděl jsem se nic, kromě náznaků, že určitě můžeme čekat v dohledné době nějaké obvinění. Ale to už jsem slyšel minulý týden od jiných policistů, se kterými jsem mluvil o případu Marka Dalíka, o němž se můžete dočíst v posledním čísle Respektu.

Docela dost často chodím s nějakými policisty na kafe, někdy i na pivo, ale to pivo bych neměl prozrazovat, protože to může být použito proti mně, neboť piji v pracovní době. Chodím s těmi policisty už roky a tak jsem se nad příslibem, že určitě nějaké obvinění padne, zamyslel. Tento příslib jsem slyšel za posledních patnáct let šedesátsedmkrát. Pouze ve dvou případech – šlo vždy o dost závažné kauzy gangsterů, korupce a defraudace či tunelů – byl příslib splněn. Naposled v kauze biolíh před pěti lety, ale tam, jak známo, zastavila vyšetřování dnes už známá paní státní zástupkyně Jana Herzegová.
Beru tedy ty přísliby policajtů, kterých se na těch schůzkách taky vystřídala hezká řádka a většina z nich už – znechucena – policajty není, s velkou rezervou. Většinou jim věřím, že se snaží a vcelku je obdivuji, jak zanechávají část svého mládí na zbytečné práci, která jim vezme iluzi ze života, kterou potom už nikdy nemusí najít.

Pan Patizon mi zase čte přes rameno a podotýká, že by stát hodně ušetřil, kdyby všechny ty paragrafy o korupci a zneužívání pravomoci a defraudaci či tunelech úplně zrušil. Mohl by propustit spoustu dobře placených soudců, žalobců i policistů a jejich šéfy a možná úplně zeštíhlit některá ministerstva. Protože za ty paragrafy se daří – s ČESTNÝMI výjimkami – odsoudit jen bezvýznamné čudly a zachránit tu a tam nějaký milion. Když se přestaneme tvářit, že to vyšetřujeme, ušetříme mnohem víc.

„Styďte se,“ říkám panu Patizonovi, „vzpomínáte, jak jsme tu před časem burcovali, že je s tím nutné už něco, sakra, udělat?“ Pan Patizon se stydí a já si říkám, že tentokrát budou mít ti chlápci od policie snad pravdu a brzy uslyšíme nějaké obvinění. Jsem si tím jist.