Článek paní Hudalla má v sobě jistě mnoho pravdy a zajímavých bodů k zamyšlení. Dle mého názoru je však lichý přístup, který autorka prosazuje v otázce spojení nadváhy a krásy. Nadváha a obezita je totiž především důsledek nezdravého stravování a životního stylu. Je to důkaz, že tělo v sobě ukládá zakyselené toxické tuky, nastřádané v důsledku stresu, děsivého jídla a rezignace na fyzický pohyb. Obezita není přímá příčina řady onemocnění, je to jeden z příznaků odcházejícího zdraví lidského organismu.
Argumentace: „Tak jsem tlustý, no a co, mně se to líbí,“ je z toho důvodu chybná. Estetika by nikdy neměla hrát v této otázce primární roli. Je to však jeden z posledních tlaků, který řadě lidí alespoň částečně chrání zdraví a motivuje je k tomu své tělo uchovat v lepším stavu – prostřednictvím přemýšlení o volbě jídelníčku a alespoň umělého pohybu. Samozřejmě s vyloučením extrémních případů jako anorexie či zneužití steroidů apod.
Srovnávání diskriminace rasové či v důsledku handicapu s diskriminací obézních, kterého se autorka prostřednictvím citace dopouští, je také tristní. Jistě, za obezitu dětí nesou zodpovědnost jejich rodiče, a tak si za to tedy také nemůžou samy, ale přesto je to stav, který je relativně lehce řešitelný a hlavně se mu dá předejít pouhou správnou výchovou. Často také lidé nadváhu získají vlastně vědomě a dobrovolně, až v pozdějším věku, když již mají vlastní rozum. Proto považuji takovéto srovnání za naprosto nevhodné.
Takovýto náhled na obezitu a její podpora v sobě skrývá značné nebezpečí ve snaze vyvolat pocit, že vše je v pořádku, i když jsem tlustý a přímo to ohrožuje mé zdraví.
Viktor Nademlýnský
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
