Měla jsem za sebou náročný pracovní týden a zatoužila jsem po troše odpočinku. Což mě přivedlo k nápadu, že nejlepší bude, když si dopřeji příjemnou masáž celého těla, a objednala jsem se do místního thajského masážního studia. Po předchozí zkušenosti s thajskou masáží už jsem trochu věděla, do čeho jdu, takže jsem dámu na recepci záměrně požádala o klidnou relaxační masáž, která tolik nebolí. Byla mi doporučena horká olejová masáž. To zní příjemně, že? Říkala jsem si, že by mi to mohlo prohřát mé ztuhlé svaly, dodat trochu energie a vůbec. Jenže to jsem ještě netušila, že evropská a asijská představa o relaxaci se do značné míry liší a za dveřmi na mě místo hlubokého uvolňujícího smyslového zážitku čeká středověká mučírna a malá šikmooká sadistka.
Když jsem se svlékla, slečna masérka mi s rituálním výrazem něžně omyla nohy a položila mě na lehátko. Pomalými krouživými pohyby mi roztírala horký olej po zádech, ten se mi příjemně vpíjel do kůže a já se v duchu ponořila do sebe a těšila se na hluboký relaxační zážitek.
Že je něco špatně, jsem pochopila v okamžiku, kdy se zničehonic vyhoupla na lehátko, skočila na všechny čtyři a jako pavouk se ke mně začala přibližovat. Vzápětí mě začala masírovat s takovou intenzitou, že představy o hlubokém relaxačním prožitku vzaly rychle zasvé. V životě by mě nenapadlo, že může mít taková drobná osoba tak obrovskou sílu v palci u ruky. Myslím, že ve volném čase asi trénuje nějaké palcové kung-fu a drtí s ním cihly. Zahrála na mě jak na harfu a jenom jsem slyšela takové hlasité křupání, když mi projela palcem po páteři. To jsem ovšem ještě netušila, že to opravdové peklo přijde, až mi začne masírovat končetiny.
Když mi projížděla nohy, zadržovala jsem slzy a snažila se protéct masérským lehátkem, aby na mě nedosáhla. Pak mi vytáhla prsty na nohou takovým způsobem, že jsem pojala vážné obavy, že až půjdu domů, tak mi budou boty o číslo menší. Když přesunula svou pozornost na ruce, už jsem s vypětím všech sil zadržovala křik. To, že jsem tak potichu, v ní zřejmě vyvolalo dojem, že má ještě přitlačit. V ten moment jsem to už nevydržela a ztěžka jsem vzdechla. Zeptala se mě, jestli to bolí, a já s očima plnýma slz jenom kníkla, že trošku. Doufala jsem, že s tím tedy přestane. Ona se jen usmála a zlomila mi obě předloktí a vykloubila ramena. Při každém mém dalším heknutí se škodolibě zahihňala a se stoupající intenzitou pokračovala dál v systematické likvidaci mých kostí.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
