Zatracenej Soros!
Je rok 1987, sedím poněkud vytřeštěně, netuše, že za Sorosovy peníze, v konferenční místnosti středně velké americké univerzity na semináři sociologického departmentu. Sleduji prezentaci prací každého ze zdejších výzkumníků. Ne moc těm příšerným strukturálním modelům rozumím. Takže když šéf departmentu jednoho z prezentujících zastaví, že se mu něco na jednom z parametrů statistického modelu nezdá, a vrátí mu práci, aby parametr ověřil, jsem perplex. Přepočítat model bude znamenat tak osm až deset hodin práce počítače. Hlavně ale situace, kdy na konferenci docela renomovaného pracoviště někomu odeberete slovo, protože má MOŽNÁ někde chybu, je pro mě z komunistického Československa jako ocitnout se v kokpitu boeingu. Žádné omluvy, žádné „kdyby“ nebo „možná“. Prostě zkus to znovu, nebo to zkusí někdo jiný místo tebe, až s tím vyjdeš na veřejnost. Když jsem si představil, co by se dělo, kdybych takovou věc udělal třeba vedoucímu svého akademického pracoviště, měl jsem pocit, že nás od západního výzkumu dělí staletí.
Na anglosaskou rutinu povinné ověřitelnosti poznatků jsem si vzpomněl, když jsem na sociálních sítích zahlédl některá výstřednější vystoupení v Poslanecké sněmovně. Napadlo mě, zda by se povinnost ověřování neměla zavést právě tam.
Představme si, jak by například předsedající Pekarová Adamová zastavila prezentaci poslance Babiše, který svým vlastním bádáním zjistil, že ministrovi Síkelovi zůstala při nákupu zásobníků plynu „jednička“ (miliarda korun), a poslala jej tvrzení doložit. Nebo kdyby předsedající Karel Havlíček naopak zastavil projev Pekarové Adamové, když bilancovala výsledky pandemie, a poslal ji ověřit, zda u nás skutečně zemřelo přes 20 tisíc spoluobčanů.


Na dotažení si jako koncesionář představuji nesmiřitelný tým pretoriánských redaktorů veřejnoprávní televize, jak potom tvrdě poslanecká tvrzení ověřují. Například správnost kauzálního modelu bezpečnosti Česka podle SPD, která vyzkoumala, že by šlo válku na Ukrajině zastavit ukončením dodávek zbraní. Znám dalších třicet vlád, které si toto nemyslí. Nemělo by se tedy ověřit, zda se mýlí? Již kvůli jejich bezpečnosti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.



















