Odobě hrůzovlády nacistů je známo, že se vyznačovala specifickým vztahem ke zvířatům a že nikdy předtím ani potom nehrála zvířata v německých dějinách tak významnou roli. Sám Hitler prý při smrti svých přátel skoro nedával najevo emoce, ovšem plakal, když mu pošel kanárek.
Vztah nacistů ke zvířatům výborně zachytila kniha Zvířata ve Třetí říši: domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust (Dokořán, 2003). Americký historik vědy Boria Sax v ní vysvětloval, že „nacisté sami sebe kolektivně vnímali jako jedno ohromné zvíře, které nezabíjí ani tak z hladu jako spíše ze sportu“. A že představa německého národa, kolem níž nacisté organizovali svůj světonázor, byla velmi svérázná: toto národní společenství mohlo zahrnovat vybraná zvířata a četní lidé z něj zase byli vyloučeni, byť mluvili německy a hlásili se k německé kultuře. Konkrétní pes mohl mít větší cenu než člověk.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
