Odobě hrůzovlády nacistů je známo, že se vyznačovala specifickým vztahem ke zvířatům a že nikdy předtím ani potom nehrála zvířata v německých dějinách tak významnou roli. Sám Hitler prý při smrti svých přátel skoro nedával najevo emoce, ovšem plakal, když mu pošel kanárek.
Vztah nacistů ke zvířatům výborně zachytila kniha Zvířata ve Třetí říši: domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust (Dokořán, 2003). Americký historik vědy Boria Sax v ní vysvětloval, že „nacisté sami sebe kolektivně vnímali jako jedno ohromné zvíře, které nezabíjí ani tak z hladu jako spíše ze sportu“. A že představa německého národa, kolem níž nacisté organizovali svůj světonázor, byla velmi svérázná: toto národní společenství mohlo zahrnovat vybraná zvířata a četní lidé z něj zase byli vyloučeni, byť mluvili německy a hlásili se k německé kultuře. Konkrétní pes mohl mít větší cenu než člověk.
Přesně po dvaceti letech tu vyšla kniha, která se k tématu vrací: Zvířata v Hitlerově říši. Jejím autorem je Jan Mohnhaupt (1983), nezávislý novinář píšící pro přední německé časopisy. Jeho pojetí tématu je v zásadních rysech shodné – ovšem Sax hutný výklad pojímá až encyklopedicky široce (kapitolu o prasatech začíná u starých Egypťanů) a hojně jej dokládá ukázkami z krásné literatury i děl dobových myslitelů, zatímco Mohnhaupt se zaměřuje hlavně na konkrétní příběhy lidí a zvířat.
Raději mrtvý Achilles
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
