Knižní tipy

Když se z Prahy vyhánělo postrkem

Před čtyřmi lety uspořádalo Muzeum města Prahy výstavu Chudá Praha. Nyní se k povedené akci vrací stejnojmennou publikací, která dává smysl i s odstupem. Jednak do ní kurátorka Jana Viktorínová soustředila informace o do té doby málo známé tváři české metropole, na niž by se nemělo zapomenout. Navíc téma začalo být dost aktuální: pandemie a zdražování energií ukázaly, že existenční otázky si v Praze nekladli jen lidé žijící v 18.–20. století. Publikace je koncipovaná stejně jako expozice: po stručných informacích o dobových opatrovnách, zastavárnách, žebrotě, donucovacích pracovnách, noclehárnách, chudinských ústavech či nezaměstnanosti, kolem níž se většina uvedených fenoménů točila, následují stránky s bohatou obrazovou dokumentací. Autorka má cit nejen pro fakta, ale i pro lidi. Připomíná, že spojovat chudobu automaticky se sociálními deviacemi a morálním selháním bylo nezodpovědné už před dvěma sty lety, natož dnes. Komu se z různých důvodů nedaří, vždy si hledá „funkční strategie přežití“. Pokud tedy někdo navrhuje, aby byli nezaopatření lidé z Prahy vyhnáni, když tu navíc nemají trvalé bydliště, nepřichází s ničím originálním ani praktickým. Od roku 1871 se takovému vyhánění oficiálně říkalo „postrk“ a celá země si oddechla, když byl v roce 1950 zrušen.
Jan H. Vitvar