Jak se pozná dobrá škola

Sedmáci zrovna vytáhli ze skříněk atlasy a jdou studovat mapu Afriky, deváťáci probírají v hodině češtiny skládání slov a šesťáci v geometrii procvičují u tabule s paní učitelkou úhly. Na první pohled to na základní škole v Louňovicích pod Blaníkem, malé obci na Benešovsku, vypadá jako na běžné základce.

Hned druhý pohled ale ukazuje, že tady je něco trochu jinak: na dveřích učeben visí třídní pravidla, která si vytvořily samy děti („myslím sám za sebe“, „nález předej učiteli/majiteli“), a na jedněch z nich pak žáky vyrobený plakát připomínající důrazně všem, včetně učitelů, že „toto je třída, ne dálnice“, přičemž nápis doprovázejí názorné ilustrace. „Je to průchozí třída a hodně z nás si přes ni zkracovalo cestu,“ směje se před dveřmi ředitelka školy Eva Filipová s tím, že nyní výzvu na dveřích všichni respektují. „Někdy na to zapomenu a chci tou třídou projít, ale tohle mě vždy zarazí.“

Pohled do dalších tříd dojem dál potvrzuje. Páťáci si na hudební výchově nejprve zazpívali, pak trénovali dechové cvičení a teď sledují slavný francouzský animovaný seriál Byl jednou jeden život, kde mechanismus dýchání vysvětlují kreslené molekuly kyslíku, viry či krvinky. Třídní ruchoměr, který na čtyřech úrovních vyjadřuje aktuální doporučenou hladinu hluku, je na levelu „šum“ – nic jiného v hudebce nakonec nedává smysl.

Desítka kluků a holek navštěvující třetí třídu pak v další učebně sedí v kruhu na koberci a zrovna si lámou hlavu nad otázkou, kdy během dne ve škole…