Jsou to jen výmluvy

V lockdownu jí nejvíc pomáhalo techno. Malé domácí party s přáteli. Někdy na chatě v přírodě s malebným výhledem na sopku Skjaldbreiður, jindy v Reykjavíku – a kdykoli DJovala, vždycky se ke slovu dostal tvrdý holandský žánr gabber pro radost z toho, že člověk může pustit ven všechno napětí. Účastnila se rodina, přátelé, děti a jejich kamarádi i spolupracovníci. „Nejprve jsme seděli u ohně, dlouze si povídali, popíjeli víno, pak šli na výlet, a pak jsme třeba celou hodinu mlátili hlavou do rytmu,“ popisuje Björk s úsměvem serveru Pitchfork svoje pandemické rituály, kdy byl Island v rámci karanténních opatření izolovaný od zbytku světa.

A euforie techna, vědomí pospolitosti i soudržnosti dané společně tráveným časem – to všechno jsou kvality, které se otiskly i do její novinky Fossora. Vedle techna tu znějí klarinety, anglický roh, pěvecký sbor, žestě, smyčce a nevyzpytatelné vokální linky. Po bolestném rozvodovém albu (Vulnicura) a hojivé vizi ekofeministické společnosti (Utopia) se Björk vrátila na Island, aby tu napsala desku o zapouštění kořenů a prohlubování vztahů, na níž ze všeho nejvíc přemítá o mateřském údělu. A to hned z dvojí perspektivy. Nejprve tu vystupuje v roli dcery, která právě pochovala svoji matku, současně je sama…