Léto s biosmradem
Patří: zbytky jídla, zplesnivělé sýry, kávové filtry, kosti a skořápky, papírové utěrky, papírové talíře. Nepatří: pleny, zvířecí výkaly, obaly, dámské hygienické potřeby. Přes 34 procent newyorských odpadků je vhodných ke kompostování a speciální hnědé kontejnery se samolepkami ukazujícími seznam přijatelného bioodpadu se před pár lety začaly objevovat leckde po městě, včetně větších budov. Správné zacházení s bioodpadem snižuje emise metanu ze skládek a umožňuje používat méně chemických hnojiv. Odpadem z města lze pohnojit všechny místní parky nebo ho přetvořit na obnovitelnou energii.
Přesto jsem si docela oddechla, když New York v prvních měsících pandemie v roce 2020 kvůli všeobecnému chaosu program pozastavil. Ač jsem s kompostováním teoreticky souhlasila, zvedal se mi žaludek, kdykoli jsem takový kontejner míjela. V těhotenství ho stačí byť jen zahlédnout koutkem oka přes ulici. Hygienická služba města sice doporučovala nechávat si odpad v mrazáku až do dne svozu, ale nebylo to povinné, stejně jako nebylo povinné používat bioobaly – člověk tak mohl do bioodpadu sypat to, co by po pár hodinách smrdělo i jen tak doma ve dřezu, podle libosti. Tento elixír hnusu se pak pěkně podusil ve třicetistupňových horkách či sloužil jako příkrm pro krysy a šváby už tak komiksových rozměrů. Plastový kontejner umí i prasknout, takže jako bonus vypuzuje specifický odpadkový džus na chodník. I pokud svoz proběhl v plánovaný den, kontejnery nikdo nevymyl, takže i okamžik restartu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
