Samotného mě udivilo, jak jsme se tehdy oblíkali
S dramaturgem Tomášem Feřtkem o krimiseriálu Devadesátky, který právě vysílá Česká televize
Devadesátky vyprávějí o vraždách, které v devadesátých letech minulého století vyšetřovala pražská kriminálka. Na jednu stranu je to typická žánrová detektivka: Nesourodá trojice vyšetřovatelů, z nich každý má svoje mouchy, tvoří dohromady sehraný tým parťáků, který nakonec vše vyřeší. Na druhou stranu se seriál snaží o dobovou autenticitu až dokumentárnost, na začátku epizod je sestřih z dobových televizních zpráv, kde defilují politici jako Václav Klaus či Miloš Zeman, vidíme záběry nově otevřené diskotéky Discoland Sylvie, na konci každého dílu jsou statistiky zločinu, což dojem reálnosti ještě podtrhuje. Nakolik bylo vaším cílem diváky bavit a nakolik i vzdělávat o tehdejší době?
Vy říkáte, že je to žánrově sestavená trojice vyšetřovatelů, ale tak to není, jsou to docela konkrétní policejní vyšetřovatelé. A reálné jsou i ty dobové kulisy, jako třeba Discoland Sylvie, skutečnost, že podnikateli Ivanu Jonákovi explodovalo auto. Cílem zkrátka bylo držet se co nejvíce reality ve všech směrech.
U kriminálky v devadesátých letech tedy skutečně tvořili jeden tým starší rutinér nostalgicky vzpomínající na minulý režim, mladý idealista, který cinkal klíči na Václavském náměstí, a pragmatik ve středních letech nacházející se ideově někde mezi?
Scénář psal Josef Mareš, tedy bývalý šéf pražského 1. oddělení. Když v devadesátých letech u policie začínal, nebylo mu ještě ani třicet, stejně jako v tom…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
